Někteří lidé chodí do práce. Jiní do ní vkládají kus sebe. Lucie Velčovská patří mezi ty druhé.
Do Futry přišla původně jako dobrovolnice s jasným cílem – získat praxi pro přihlášku ke studiu psychologie. Jenže místo, které působí trochu syrově, trochu punkově a úplně jinak než běžný svět, si ji získalo víc, než čekala. Zůstala. A dnes je z ní terénní pracovnice, která tvoří bezpečný prostor pro mladé lidi v Orlové.
O autenticitě, pochybnostech, studiu při práci i o tom, proč je FUTRA „světem pod světem“, jsme si povídali otevřeně a bez příkras.
Rozhovor s Lucií VELČOVSKOU
Pamatuješ si ještě na svůj úplně první kontakt s Futrou? Byla to náhoda, nebo jsi už tehdy cítila, že tohle prostředí je přesně pro tebe?
Do Futry jsem se poprvé podívala až když jsem se stala dobrovolnicí. Jinak jsem předtím o ní vůbec neslyšela. Pamatuji si, že jsem z toho byla ze začátku dost nesvá, protože jsem se najednou dostala do místnosti, kde nejsou okna a všechno tam bylo tak trochu na punk (což je i dneska), ale dodnes si pamatuju svoji první myšlenku: „Kdybych o tom místě věděla dříve, tak bych tu byla pečená vařená už od 13.“ Hned jsem se do toho místa zamilovala a pak jsem tam začala trávit skoro všechen volný čas.
Začínala jsi jako dobrovolnice. Co tě k dobrovolnictví vůbec přivedlo? Byla to spíš touha pomáhat, nebo jsi hledala místo, kde se dá něco skutečně měnit?
Ráda bych řekla něco hrozně hezkého a hlubokého, ale to bych lhala. Hlavní myšlenka toho, proč jsem začala dělat dobrovolníka, byla taková, že jsem se chtěla hlásit na psychologii na Karlovu univerzitu a musela jsem mít hezké portfolio. Až když jsem se stala dobrovolnicí, zapomněla jsem na hezké portfolio a milovala jsem každou chvilku, kdy jsem ve Futře mohla být.
Kdy přišel ten moment, kdy sis řekla: „Jo, tohle chci dělat naplno“? Pamatuješ si, jak jsi přešla z dobrovolnictví do oficiální práce v terénu?
Ten moment vlastně nikdy nepřišel. Můj nástup do práce byl hlavně spojený s dost nepříjemnou událostí, kdy nám umřel náš kolega a můj dobrý kamarád Honza, a bylo to také v období, kdy jsem měla čerstvě po maturitě, takže jsem vlastně byla tak trochu dítě a nedokázala jsem si to moc představit. Já se obecně snažím dávat primárně na svoje pocity a když mi to tehdy Kuba nabídl, měla jsem strach, ale myšlenka na to, že můžu pomoct tolika mladým lidem a dělat tu práci dobře, byla prostě silnější.
Práce v nízkoprahovém klubu není jednoduchá. Co tě na ní nejvíc baví – a naopak, co ti bere nejvíc sil?
Tahle otázka je pro mě dost náročná, protože nemám nic, co by mě na mojí práci nejvíc bavilo nebo nebavilo. Spíš je to o tom, co mi dělá obrovskou radost – že tvoříme prostor pro mladé lidi, kteří mohou kdykoliv přijít a jenom být. A je pro mě obrovským darem to, že u toho jejich bytí můžu být právě já.
Z vlastní zkušenosti vím, že ne o všech věcech se chcete vždy bavit se svými rodiči nebo se svými kamarády, takže si opravdu vážím toho, že u toho můžu být a tvořit jim safe space, kde můžou být sami sebou.
Naopak to, co mi bere spoustu sil, je hromada administrativní práce a nedostatek financí. Jsem hodně nadšená do spousty věcí, ale pro realizaci je potřeba spousta peněz. (směje se). A taky mě dost mrzí naše finanční ohodnocení, ale to nezměním, takže se snažím se na to tolik nesoustředit. (směje se)
Klienti tě mají rádi a říká se o tobě, že jsi srdcař. Co podle tebe rozhoduje o tom, jestli si tě lidé pustí k sobě?
To kdybych věděla. Možná je to tím, že jsem hodně autentická a miluju s nimi trávit čas a poznávat je. Nejsou to pro mě jen lidé, se kterými pracuji a řeším jejich individuální plány, ale hodně mi na nich záleží a mám je opravdu ráda a vždycky mě zajímá, jak se ve svém životě mají.
Vztahy se netvoří pouze tím, že si sednete do kanclu a budete se ptát na strojené otázky. Vztahy, důvěra a otevřenost se právě tvoří, když těm lidem ukážete kousek sebe, svého zájmu a laskavosti.
Studuješ při práci vysokou školu, což samo o sobě vyžaduje obrovskou disciplínu. Jak to zvládáš kombinovat? A kolikrát už jsi opravdu chtěla „se na to vykašlat“?
Tahle otázka mě dost pobavila, protože kdybyste mě znali, tak víte, že na to nadávám skoro každý den. Vykašlat jsem se na to chtěla už od prvního dne, kdy jsem na tu školu nastoupila, protože jsem rychle pochopila, jak náročné to bude.
A upřímně, asi bych to ani nezvládla bez podpory svých kolegů a hlavně Kuby Lasoty, který mi vždycky vyjde vstříc, když to potřebuju, a snaží se mě přesně v ty dny, kdy to chci vzdát, motivovat k tomu, abych to studium dokončila. Díky, Kubi.
Tvoje kolegyně tě popsala jako člověka, který potřebuje všechno dotáhnout do konce. Máš to tak i v životě mimo práci?
(směje se) Já mám dvě tváře a vlastně já sama moc nevím, jestli to tak mám. Občas mám chvilky, kdy rozdělám milion věcí, projektů a všeho, co vás napadne, a pak to nechám vyšumět a horko těžko se mi do toho chce. A občas mám chvilky, kdy musím mít všechno dokončené a i lidi kolem mě musí mít všechno dokončené, jinak se se mnou nehne.
Co tě v téhle práci nejvíc posunulo – konkrétní člověk, zážitek, nebo třeba moment, kdy jsi cítila, že jsi opravdu někomu pomohla?
Když si vzpomenu na svoje první dny v práci, vidím obrovský progres. Mám pocit, že se posouvám každý den a hlavně velkou zásluhu na tom mají moji kolegové, protože kdykoliv si nevím rady, vím, že k nim si můžu přijít pro radu. Každopádně velkou zásluhu na tom má také moje specifická vlastnost, a tou je zvědavost a to, že nutně potřebuju mít všechny zkušenosti světa. (směje se)
Mám spoustu krásných momentů, kdy jsem měla pocit, že jsem svým klientům pomohla, ale to bychom tu byli hodně dlouho. Zároveň nejsou vždy jen hezké momenty, určitě se během své praxe najdou klienti nebo situace, které jsem nezvládla nebo si s nimi nevěděla rady.
Futra je pro spoustu lidí místem, kde našli oporu a prostor být sami sebou. Jak bys ji popsala člověku, který tam nikdy nebyl?
Kdybych ji měla popsat jedním slovem, byla by to určitě láska. Nechci teď mluvit pouze o nízkoprahu, ale i o klubu. Je to místo, kde můžeš být kým chceš a zároveň víš, že jsi takový i přijímán.
Je to pro mě opravdový svět pod světem, kde jsi v bezpečí a vždycky se ti dostane pomoci a pochopení a taky prostoru cokoliv tvořit. A jsem si jistá, že kdybyste přišli s tím nejšílenějším nápadem, tak se najde minimálně jeden člověk, který vám řekne: „Jdu do toho s tebou.“ A to na tom miluju.
A na závěr – kdyby sis mohla popřát něco do budoucna pro sebe i pro Futru, co by to bylo?
Pro sebe si moc přeji, ať jsem stejně zvídavý člověk, jako jsem teď, který radši bude hledat milion cest, jak to udělat, než aby řekl „to nejde“. A naší Futře přeji, ať je pořád tak otevřená všem lidem, laskavá a podporující.
Protože to, co Futru dělá Futrou, jsou právě ti lidé, kteří tam nejen pracují, ale dobrovolně tam tráví svůj čas a dělají z toho nádherné místo pro spoustu lidí, kteří ji potřebují.
David KONÍK
redaktor zpravodajského portálu eOrlova.cz
Pozvánka
Nejbližší akce Futry
Fráňa Šrámek ve Futře
Jednorázová koncentrace hluku. Čtyři kapely, čtyři přístupy k tonům, rytmům a kytarové špíně. Noise, noise-rock, shoegaze, punkové i experimentální polohy.
Line-up
- Atomic Candy Creeps
- Tilikum
- Buchty / Nouze
- Svoloč
Alice On & Off (2024)
Dokument Isabely Tent sleduje deset let života Alice a její cestu dospíváním, mateřstvím i osobními démony. Vstup zdarma.
OKRAJ #3 – třetí sestup do hlubin
Hudba, autorské čtení, výstava i DJ set. Začátek 11:00, vstup 250 Kč (od 16:00).