Orlová / Karviná – Výjimečný úspěch zaznamenala studentka Střední zdravotnické školy v Karviné Eva Jedináková. Na Krajské psychologické olympiádě v Novém Jičíně vybojovala 1. místo a potvrdila, že i mladá generace dokáže otevírat složitá společenská témata s překvapivou hloubkou. S jakou prací orlovská studentka uspěla a co na to říká její vedoucí práce? Čtěte dále.
Soutěžní práce nesla název „Jsme jiná generace? (Ne)mluvíme náhodou do zdi?“ a zaměřila se na komunikační bariéry mezi generacemi – téma, které se dotýká každodenního života většiny lidí.
Téma, které rezonuje napříč generacemi
Autorka se ve své práci věnuje tomu, proč si lidé různých generací často nerozumí. Upozorňuje, že problém není jen ve způsobu komunikace, ale především v odlišných hodnotách, zkušenostech a očekáváních.
„Někdy stačí jediná věta vyřčená jinak, než jsme si mysleli, a vzniká nedorozumění,“ popisuje autorka ve své práci. Teoretická část rozebírá komunikační bariéry jako překážky v porozumění, které mohou vést až ke konfliktům nebo narušení vztahů. Praktická část pak přináší osobní zkušenost a konkrétní návrh řešení.
Vlastní projekt: debatní hra jako nástroj porozumění
Hra obsahuje šest tematických okruhů – od společnosti přes technologie až po zdraví – a pracuje s otázkami, které mají podnítit hlubší diskusi.
Například otázky typu:
Zajímavým přesahem práce je vlastní návrh řešení – autorská debatní hra „Co si myslím o…?“. Ta má pomoci lidem otevřít témata, o kterých běžně nemluví, a podpořit dialog mezi generacemi.
- „Co si myslím o dnešních životních prioritách?“
- „Zlepšují mobilní telefony mezilidské vztahy?“
- „Je psychické zdraví stejně důležité jako to fyzické?“
Právě testování této hry v rodinném prostředí ukázalo, že může být účinným nástrojem pro odbourávání komunikačních bariér.
Osobní zkušenost dodala práci autenticitu
Silnou stránkou práce je i osobní rovina. Autorka otevřeně popisuje vlastní zkušenost s neporozuměním v rodině a dopad nedostatečné komunikace na psychiku.
Díky zapojení psychoterapie a postupnému dialogu se podařilo vztahy zlepšit, což se stalo inspirací pro vznik celé práce i navrženého řešení.
Jak vznikala vítězná práce o mezigeneračních bariérách?
Do článku jsme doplnili pohled autorky vítězné práce, její vedoucí i organizátorky krajského kola Psychologické olympiády. Společně ukazují, že téma komunikace mezi generacemi není jen školní soutěžní zadání, ale velmi aktuální společenská otázka.
Co vás přivedlo právě k tématu komunikačních bariér mezi generacemi?
Má práce původně vznikla jako seminární práce do předmětu psychologie, kdy jsme celá třída dostali hlavní téma: „Jsme jiná generace?“ Každý z nás měl toto téma uchopit po svém a originálně ho rozpracovat.
Zpočátku jsem si nebyla jistá, jak téma zpracovat tak, aby bylo originální, vypovídalo něco o mně a zároveň mělo hlubší myšlenku. Když jsem nad ním ale přemýšlela déle, často jsem se vracela ke svým vzpomínkám a právě tehdy mě napadlo zaměřit se na komunikační bariéry.
Které zjištění během práce vás nejvíce překvapilo?
Nejvíce mě osobně překvapilo, jak velkým problémem komunikační bariéry ve skutečnosti mohou být. Často si ani neuvědomujeme, jak výrazně dokážou ovlivnit náš život, naše vztahy i rozhodnutí na cestě k dosažení určitých cílů.
Jak reagovalo vaše okolí, když jste s nimi testovala debatní hru?
První reakce byly poměrně rozporuplné a zpočátku jsem neměla pocit, že by se setkala s velkým nadšením. Postupně jsme se ale dostali přesně k tomu výsledku, který jsem od hry očekávala.
Vedli jsme rozhovory o tématech, ke kterým bychom se v běžné konverzaci pravděpodobně nikdy nedostali, a měla jsem pocit, že nás to v tu chvíli skutečně sblížilo.
Komunikuje dnešní mladá generace hůře, nebo jen jinak?
Nemyslím si, že dnešní mladá generace komunikuje hůře, spíše komunikuje jiným způsobem. Mladší generace je výrazně více zvyklá využívat sociální sítě a internet.
Někdy mám pocit, že společnosti chybí určitá rovnováha mezi online komunikací a komunikací v reálném světě.
Kde vidíte cestu k překonání mezigeneračních bariér?
Za zásadní krok považuji otevřenou komunikaci. Nebát se mluvit o věcech, které jsou pro nás důležité, umět vysvětlit, proč určité věci vnímáme právě takto, ale zároveň být schopni přijmout, že druhý člověk to může cítit jinak.
Jedním z hlavních cílů mé hry je donutit lidi na chvíli vystoupit ze své perspektivy a nahlédnout na věci z jiného úhlu pohledu.
SZŠ Karviná: škola, která rozvíjí nejen odborníky, ale i osobnosti
Střední zdravotnická škola Karviná dlouhodobě připravuje studenty nejen na zdravotnické profese, ale podporuje také jejich osobnostní rozvoj a schopnost reagovat na aktuální společenská témata.
Studenti se zde mohou vzdělávat například ¨v těchto oborech:
- Praktická sestra,
- Zdravotnické lyceum,
- Ošetřovatel
Škola se pravidelně zapojuje do odborných soutěží a projektů, které rozvíjejí kritické myšlení, empatii i komunikační dovednosti – což úspěch Evy Jedinákové jen potvrzuje.
Inspirace pro ostatní mladé
Vítězství na krajské úrovni není jen osobním úspěchem, ale i inspirací pro další studenty. Ukazuje, že i zdánlivě „obyčejná“ témata každodenního života mohou mít velký společenský dopad – pokud se uchopí správně.
Co říká Petra Kitliňská ze Střední zdravotnické školy v Karviné?
Čím vás práce Evy Jedinákové zaujala? V čem spatřujete kvality její práce?
Práce Evy Jedinákové mě zaujala především výběrem tématu komunikačních bariér mezi generacemi. Velmi oceňuji, že nevychází pouze z teorie, ale propojuje téma s vlastní zkušeností, o níž dokáže otevřeně a zároveň citlivě hovořit. Právě tato osobní rovina dává její práci hloubku a autenticitu.
Velkou kvalitou práce je také její praktický přesah. Eva ve své práci aktivně hledá řešení – konkrétně prostřednictvím návrhu debatní hry „Co si myslím o…?“, která podporuje otevřenou komunikaci a pomáhá otevírat témata, o nichž se běžně hovoří obtížně.
Jak důležité je podle vás, aby studenti otevírali i osobní a citlivá témata?
Domnívám se, že otevírání osobních a citlivých témat je ve vzdělávání velmi důležité, zejména v oborech, které pracují s lidmi. Studenti se tím neučí jen odborným znalostem, ale rozvíjejí také empatii, schopnost naslouchat a porozumět druhým.
Zároveň je však klíčové, aby se tato témata otevírala v bezpečném a respektujícím prostředí.
Vidíte v podobných projektech potenciál pro využití ve školní praxi nebo zdravotnictví?
Ano, podobné projekty mají velký potenciál jak ve školní praxi, tak i ve zdravotnictví. Podporují otevřenou komunikaci, rozvoj empatie a schopnost porozumět druhému, což jsou dovednosti, které jsou pro práci s lidmi naprosto zásadní.
Mezigenerační komunikační bariéry vnímám jako přirozenou součást společnosti. Vycházejí z odlišných zkušeností, hodnot i způsobu komunikace. Problém často není v tom, že si nechceme rozumět, ale v tom, že si neumíme naslouchat.
Do jakých dalších projektů vaše škola zapojuje své studenty?
Naše škola se dlouhodobě zapojuje do celé řady odborných i preventivních aktivit. Žáci se účastní soutěží, jako je Psychologická olympiáda, soutěží první pomoci, ale i sportovních a jazykových soutěží.
Pravidelně se podílíme na akcích zaměřených na prevenci pro děti i širokou veřejnost, kde aktivně prezentují témata podporující zdraví. Žáci absolvují odborné praxe ve zdravotnických zařízeních a zapojují se do dobrovolnických programů.
Co říká Miroslava Hermanová, organizátorka krajské Psychologické olympiády v Novém Jičíně na Mendelově střední škole?
Kolik škol se do letošního krajského kola zapojilo?
V krajském kole byly zastoupeny práce studentů ze sedmi zdravotnických škol v Moravskoslezském kraji: SZŠ Frýdek-Místek, SZŠ Karviná, SZŠ Krnov, Mendelova střední škola v Novém Jičíně, SPgŠ a SZŠ svaté Anežky České v Odrách, SZŠ Opava a SZŠ a VOŠZ Ostrava.
Jaká témata letošní ročník reflektoval?
Ústředním tématem letošního ročníku bylo „Jsme jiná generace?“. Studenti se nejčastěji věnovali vlivu technologií a sociálních sítí, duševnímu zdraví a jeho destigmatizaci, komunikačním bariérám mezi mladší a starší generací nebo proměně pohledu na autismus.
Jak hodnotíte letošní ročník?
Letošní ročník se podle organizátorky vyznačoval vysokou mírou osobní reflexe a hloubkou zpracování. Studenti se nespokojili pouze s teorií, ale často vycházeli z osobních a rodinných příběhů. Součástí některých prací byly také praktické výstupy, například interaktivní debatní hra nebo dotazníková šetření.
Co podle vás práce studentů ukazují o dnešní mladé generaci?
Studenti podle Miroslavy Hermanové propojují mezigenerační bariéry s tématy, která považují za nejpalčivější. Patří mezi ně destigmatizace psychických nemocí, digitální osamělost nebo tlak na dokonalost na sociálních sítích.
Zajímavým závěrem je i proměna vnímání síly. Zatímco starší generace ji často spojovala s mlčením a samostatným zvládáním potíží, studenti ji definují jako odvahu říct si o pomoc.
Jaká doporučení z prací studentů vyplývají?
Z prací podle organizátorky vyplývá potřeba klást ve výuce psychologie větší důraz na rozvoj komunikačních dovedností a empatie. Důležitá je také podpora školních psychologů, výchovných poradců a preventivních programů zaměřených na duševní pohodu.
V praxi, zejména při komunikaci se seniory, se jako zásadní ukazuje trpělivost a ochota ptát se. Právě otázka „Proč si to myslíte?“ může pomáhat bourat předsudky na obou stranách.
Co říká Petra Kitliňská ze Střední zdravotnické školy v Karviné?
Čím vás práce Evy Jedinákové zaujala? V čem spatřujete kvality její práce?
Práce Evy Jedinákové mě zaujala především výběrem tématu komunikačních bariér mezi generacemi. Velmi oceňuji, že nevychází pouze z teorie, ale propojuje téma s vlastní zkušeností, o níž dokáže otevřeně a zároveň citlivě hovořit. Právě tato osobní rovina dává její práci hloubku a autenticitu.
Velkou kvalitou práce je také její praktický přesah. Eva ve své práci aktivně hledá řešení – konkrétně prostřednictvím návrhu debatní hry „Co si myslím o…?“, která podporuje otevřenou komunikaci a pomáhá otevírat témata, o nichž se běžně hovoří obtížně.
Jak důležité je podle vás, aby studenti otevírali i osobní a citlivá témata?
Domnívám se, že otevírání osobních a citlivých témat je ve vzdělávání velmi důležité, zejména v oborech, které pracují s lidmi. Studenti se tím neučí jen odborným znalostem, ale rozvíjejí také empatii, schopnost naslouchat a porozumět druhým.
Zároveň je však klíčové, aby se tato témata otevírala v bezpečném a respektujícím prostředí.
Vidíte v podobných projektech potenciál pro využití ve školní praxi nebo zdravotnictví?
Ano, podobné projekty mají velký potenciál jak ve školní praxi, tak i ve zdravotnictví. Podporují otevřenou komunikaci, rozvoj empatie a schopnost porozumět druhému, což jsou dovednosti, které jsou pro práci s lidmi naprosto zásadní.
Mezigenerační komunikační bariéry vnímám jako přirozenou součást společnosti. Vycházejí z odlišných zkušeností, hodnot i způsobu komunikace. Problém často není v tom, že si nechceme rozumět, ale v tom, že si neumíme naslouchat.
Do jakých dalších projektů vaše škola zapojuje své studenty?
Naše škola se dlouhodobě zapojuje do celé řady odborných i preventivních aktivit. Žáci se účastní soutěží, jako je Psychologická olympiáda, soutěží první pomoci, ale i sportovních a jazykových soutěží.
Pravidelně se podílíme na akcích zaměřených na prevenci pro děti i širokou veřejnost, kde aktivně prezentují témata podporující zdraví. Žáci absolvují odborné praxe ve zdravotnických zařízeních a zapojují se do dobrovolnických programů.
Co říká Miroslava Hermanová, organizátorka krajské Psychologické olympiády v Novém Jičíně na Mendelově střední škole?
Kolik škol se do letošního krajského kola zapojilo?
V krajském kole byly zastoupeny práce studentů ze sedmi zdravotnických škol v Moravskoslezském kraji: SZŠ Frýdek-Místek, SZŠ Karviná, SZŠ Krnov, Mendelova střední škola v Novém Jičíně, SPgŠ a SZŠ svaté Anežky České v Odrách, SZŠ Opava a SZŠ a VOŠZ Ostrava.
Jaká témata letošní ročník reflektoval?
Ústředním tématem letošního ročníku bylo „Jsme jiná generace?“. Studenti se nejčastěji věnovali vlivu technologií a sociálních sítí, duševnímu zdraví a jeho destigmatizaci, komunikačním bariérám mezi mladší a starší generací nebo proměně pohledu na autismus.
Jak hodnotíte letošní ročník?
Letošní ročník se podle organizátorky vyznačoval vysokou mírou osobní reflexe a hloubkou zpracování. Studenti se nespokojili pouze s teorií, ale často vycházeli z osobních a rodinných příběhů. Součástí některých prací byly také praktické výstupy, například interaktivní debatní hra nebo dotazníková šetření.
Co podle vás práce studentů ukazují o dnešní mladé generaci?
Studenti podle Miroslavy Hermanové propojují mezigenerační bariéry s tématy, která považují za nejpalčivější. Patří mezi ně destigmatizace psychických nemocí, digitální osamělost nebo tlak na dokonalost na sociálních sítích.
Zajímavým závěrem je i proměna vnímání síly. Zatímco starší generace ji často spojovala s mlčením a samostatným zvládáním potíží, studenti ji definují jako odvahu říct si o pomoc.
Jaká doporučení z prací studentů vyplývají?
Z prací podle organizátorky vyplývá potřeba klást ve výuce psychologie větší důraz na rozvoj komunikačních dovedností a empatie. Důležitá je také podpora školních psychologů, výchovných poradců a preventivních programů zaměřených na duševní pohodu.
V praxi, zejména při komunikaci se seniory, se jako zásadní ukazuje trpělivost a ochota ptát se. Právě otázka „Proč si to myslíte?“ může pomáhat bourat předsudky na obou stranách.
Bc. Petr Drozdík
šéfredaktor zpravodajského portálu eOrlová.cz