„Vše těžké lze překonat – měsíc prevence sebevražd“

Rozhovor s Mgr. Blankou Kissovou, Ph.D.

Předsedkyně spolku Futra, z. s.

1. Součástí klubu je rovněž Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. Čemu všemu se v tomto centru věnujete?

V Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež Futra se věnujeme především dětem a mladým lidem ve věku 13–21 let. A NZD Maják se věnuje dětem a mladým lidem ve věku 6–15 let. Jsem registrovanou sociální službou primární prevence. Nabízíme jim bezpečný prostor, kde mohou trávit volný čas, setkávat se s vrstevníky, ale také se na nás obrátit, když řeší nějaký problém nebo potřebují s něčím poradit.

Kromě volnočasových aktivit, jako jsou různé sportovní, kreativní nebo společenské aktivity, se zaměřujeme také na preventivní a vzdělávací programy. S dětmi řešíme například vztahy, komunikaci, školu, rodinné problémy, závislosti, bezpečí na internetu, sociální sítě a duševní zdraví. Pomáháme jim také s praktickými věcmi, například s hledáním brigády, psaním životopisu nebo orientací v různých životních situacích.

Důležitou součástí naší práce je také individuální podpora a poradenství. Snažíme se být pro děti někým, za kým mohou přijít bez obav a bez strachu z odsuzování. Zároveň se ale snažíme propojovat i širší komunitu a vytvářet prostor pro společná setkávání. Pořádáme a podporujeme různé komunitní akce, při kterých se mohou potkávat děti, mladí lidé, rodiny i další obyvatelé města.

2. Může nějak pomoci v prevenci sebevražd?

Určitě ano. Myslíme si, že právě NZDM může mít v prevenci sebevražd důležitou roli, i když samozřejmě nenahrazuje odbornou psychologickou nebo psychiatrickou pomoc. Velkou výhodou je, že jsme s mladými lidmi v pravidelném kontaktu a postupně si s nimi vytváříme vztah založený na důvěře. Díky tomu si mohou všimnout, že se s nimi něco děje, a zároveň mají místo, kam mohou přijít, když se necítí dobře nebo řeší nějakou náročnou situaci. Snažíme se s dětmi otevřeně mluvit o jejich emocích, vztazích, problémech doma, ve škole nebo mezi vrstevníky a také o duševním zdraví. Důležité je pro nás vytvářet prostředí, ve kterém se nemusí bát říct, že něco nezvládají nebo že potřebují pomoc. Snažíme se pravidelně pořádat preventivní aktivity na různá témata a pokud klient pracovníkovi důvěřuje, může s ním postupně otevřít i velmi citlivá témata, která by třeba jinde neřešil. Spolupracujeme také s krizovým centrem a dalšími organizacemi, na které můžeme klienty odkázat nebo je tam případně doprovodit. Nově se nám také podařilo získat projekt ve spolupráci Bertík pomáhá (Albert) na vytvoření terapeutické místnosti, kterou budeme společně s dětmi rekonstruovat. Chceme vytvořit příjemný a bezpečný prostor, kde se budou moct uvolnit, odpočinout si nebo se zrelaxovat. Zároveň tam bude jednou měsíčně probíhat workshop zaměřený na duševní zdraví, který povede zkušený terapeut nebo psycholog. Chceme tak s dětmi otevřeně mluvit o tom, jak pečovat o své psychické zdraví a kam se obrátit, když už na něco sami nestačí.

3. Jak vnímáte současnou situaci ve společnosti?

Současnou situaci ve společnosti vnímáme jako poměrně náročnou, a to i z pohledu dětí a mladých lidí, se kterými pracujeme. Máme pocit, že oproti minulým letům rapidně vzrostl počet dětí a mladých lidí, kteří se potýkají s problémy s duševním zdravím nebo se sebevražednými myšlenkami. Čím dál častěji se setkáváme s dětmi, které řeší psychické problémy, úzkosti, sebepoškozování nebo se dostávají do situací, kdy přemýšlí o tom, že si ublíží. Velkým tématem jsou podle nás také návykové látky. Všímáme si, že jejich užívání může být u některých mladých lidí propojené právě s jejich psychickým stavem a může zvyšovat riziko krizových situací a sebevražedného jednání. Přijde nám, že na děti dnes působí obrovské množství informací a tlaků – od sociálních sítí přes tlak na výkon a vzhled až po různé společenské problémy, které se k nim dostávají často mnohem rychleji než dříve.

Na druhou stranu vnímáme jako pozitivní, že se stále více mluví o duševním zdraví a o tom, že je v pořádku říct si o pomoc. Myslíme si, že právě v tom může mít NZDM velkou roli – být místem, kde mladí lidé najdou bezpečný prostor, podporu a někoho, kdo je nebude hned odsuzovat.

4. Jaký je největší problém zde na Karvinsku, co se týče sociálních otázek?

Myslíme si, že na Karvinsku je těch sociálních problémů více a často se navzájem propojují. Velkým tématem je podle nás chudoba a s ní spojená nezaměstnanost, zadluženost nebo nejisté bydlení, dále domácí násilí a prevence zdraví. Tyto problémy se potom často přenášejí i na děti a mladé lidi, se kterými pracujeme. U dětí vnímáme jako velký problém také rozdílné podmínky, ve kterých vyrůstají. Některé děti nemají doma dostatečné zázemí, podporu nebo možnosti, které mají jejich vrstevníci. Může se to potom projevovat ve škole, ve vztazích, v jejich psychickém zdraví nebo v tom, jak se sami vnímají. Proto si myslíme, že je na Karvinsku důležitá dostupnost sociálních a navazujících služeb, a hlavně jejich vzájemná spolupráce. V rámci naší služby bychom zejména ocenili dostupné centrum první psychické pomoci nebo psychologickou péči pro mladé lidi, v momentě, kdy zakázka klienta přesahuje naše možnosti a kompetence.

Rozhovor s Pavlou Weberovou

Zakladatelka projektu Bezpečný domov Ostrava, z. s., terapeutická koučka

1. Vedete rubriku, která se jmenuje Ticho nechrání. Čím je podle Vás způsobeno, že se věci jako domácí násilí a podobně stále tváří v očích části společnosti jako tabu?

Toto není lehké téma pro společnost. Je to zapříčiněno i pohledem do minulosti, dlouhodobě se tradovalo, že „co se stane za dveřmi rodiny, je věcí pouze rodiny“ (I já sama jsem to osobně slýchávala). Dříve se tyto skutky taky děly, ale nemluvilo se o tom. Ale za mě je toto celospolečenský problém a je potřeba o tomto společenském tématu mluvit. NAHLAS.

2. Jak bychom měli o tomto tématu mluvit a přistupovat k němu? Jak se o něm má ve společnosti mluvit?

Rozhodně říkám mluvit opatrně, ale NAHLAS, tzn. tvořit osvětu, prevenci. Pojmenovat věci pravými jmény. Ve veřejném prostoru je potřeba a klíčové vytvářet prostředí důvěry.

3. Jak v současnosti vnímáte postoj českého státu k obětem domácího násilí? Co je třeba zlepšit?

Je potřeba zlepšit zákony – v délkách trestů pro pachatele násilných trestných činů. V současnosti se podařilo prosadit změnu trestního zákoníku v oblasti promlčecích lhůt u případu znásilnění. Po které jsem volala od roku 2025. Za což jsem nesmírně vděčná a děkuji, že novela bude. Co je dále potřebné, jsem říkala osobně poslancům při našich schůzkách. A to v oblasti ochrany oběti před pachatelem. Blíže bych to nespecifikovala – a nezveřejňovala. Vnímám ještě spoustu věcí, které by se daly rozhodně zlepšit. Důležitá je taky reakce policie, specializace soudců a další a další oblasti.

4. Je nějaká reálná šance zpřísnění trestů, např. za znásilnění? (doplňující otázka k té předchozí)

Za mě osobně si myslím, že reálná šance by tu mohla být. Ale je potřeba o tom jednat a předložit opět důvody, proč by měly být zpřísněné tresty pro pachatele.

5. Jak Vy sama nyní pohlížíte na životní těžkosti?

Potom, co jsem si prožila, se na svět a životní těžkosti dívám jinak. Je potřeba o problémech – těžkostech mluvit. Protože potlačování má devastující dopad na naše fyzické i psychické zdraví. Těžkost beru jako příležitost k transformačnímu růstu. Co si pod tím představit? Těžké životní zkoušky sice člověka zasáhnou, ale pokud jsou správně zpracovány a pochopeny, mohou se stát zdrojem obrovské vnitřní síly nebo životní smysluplnosti.

6. Pokud si procházím například domácím násilím apod., jaký je správný první krok k pomoci?

V první řadě to je rozhodně nebát se říci o pomoc. Já od jisté doby tvrdím: „mlčení zabíjí – promluvení uzdravuje.“ Pomoc můžeme naleznout v Bílém kruhu bezpečí v Ostravě, krizovém centru, nebo u nás v Bezpečném domově Ostrava.

7. Jak pomoci někomu, o kom vím, že si něčím podobným prochází?

Nabídneme mu čas. Vyslechnutí, porozumění, důvěru a konkrétní pomoc. NIKDY však za nikoho nerozhodujeme. Zvolíme vhodná slova pro komunikaci: -Bojím se o tvé bezpečí – Bojím se o zdraví a bezpečí tvých dětí – Domácí násilí samo o sobě neskončí. Nebudeš-li nic dělat, bude se situace zhoršovat. -NEJSI V TOM SÁM/SAMA – VĚŘÍM TI, pomohu ti, až budeš potřebovat … Zeptejte se ohrožené osoby, zdali utrpěla nějakou fyzickou újmu. Nabídněte jí doprovod do nemocnice, jestliže by potřebovala ošetření. Pomozte jí útok oznámit na policii, pokud se pro takové rozhodnutí rozhodne. Můžete nabídnout užívání vaší adresy a telefonního čísla pro vzkazy a informace. DBEJTE NA SVOU BEZPEČNOST! Nevystavujte se nebezpečným situacím.

8. Může se stát, že si mě minulost „vždycky najde?“

Stát se to může. Pokud si neseme nějakou nehezkou zkušenost. V budoucnosti se nám může připomenout a spouštěčem může být cokoli. Od vůně, podoby člověka, hudba, předmět. Opravdu to může být cokoli.

9. Co je naděje?

Pro mě to je stav, kdy očekávám, že věci dopadnou dobře i v těch těžkých a bolestných situacích.