Obecní volby a poměr sil politických stran v Orlové mezi lety 1918–1938

Orlovská samospráva byla po vyhlášení Československa v roce 1918 paralyzována. Bylo to dáno zejména složitou problematikou sporu o poválečné připadnutí Těšínského Slezska buďto k novému Československu nebo po více než století obnovenému Polsku. Dohodou z 2. října podepsanou v Orlové (aktualizovanou pak o tři dny později v Polské Ostravě), kde bylo dojednáno prozatímní rozdělení Těšínska mezi českým Zemským národním výborem pro Slezsko a polskou Radou Narodowou Księstwa Cieszyńského, připadl městys Orlová pod českou správu (s výjimkou Košicko-bohumínské dráhy a úzkokolejkami Slezských zemských drah).

Tato dohoda měla jen krátkodobý efekt stabilizace klidu na sporném území. Vcelku brzy vyvstávaly nové požadavky na změnu dočasného správního členění a reorganizaci obecních samospráv. Např. podle týdeníku Obrana Slezska měla 24. listopadu téhož roku ke starostovi Augustu Pacalovi přijít dvanáctičlenná polská delegace vedená profesorem a členem Rady Narodowe Szurou mj. žádostí o jmenování zvláštní komise složené napůl z Čechů a napůl z Poláků, jež by nahradila současný nečinný obecní výbor, který naposledy zasedal 28. srpna 1918. Delegace tehdy ovšem odešla s nepořízenou.

Samospráva byla nečinná i po sedmidenní válce, kdy byla 3. února 1919 v Paříži utvořena nová vojenská demarkační čára, podle níž Orlová nadále zůstala v českém vlivu. Protože ale bylo na Těšínsku znemožněno konání jakýchkoli voleb, nemohly se v roce 1919, tak jako na zbylém území Československa, uskutečnit obecní volby. Proto slezská zemská vláda 3. března 1919 orlovský obecní výbor rozpustila a utvořila tzv. správní komisi, do níž byli jmenováni na základě dohody 24 zástupců z řad Československé sociálně demokratické strany dělnické (ČSDSD) a Československé státoprávní demokracie (krátce poté byla přejmenována na Československou národní demokracii – ČsND). Předsedou se stal stavitel Miloslav Martinec (ČsND), místopředsedy pak Josef Sekera a Stanislav Brož (oba ČSDSD).

Dne 6. března 1920 Dohodová komise těšínská rozpustila na základě rozhodnutí správní komise v Karviné šest obecních správních komisí v západní části okresu Fryštát, a to ve Vrbici, Záblatí, Porubě, Rychvaldě, Doubravě, a také v Orlové. Důvody pro odvolání těchto správních komisí Dohodová komise těšínská odůvodnila četnými protesty ze strany polského obyvatelstva a potřebou spravedlivějšího poměrného zastoupení Čechů, Poláků a Němců. K určení poměrného zastoupení všech tří národností mělo posloužit rakouské sčítání lidu z roku 1910. V praxi mělo Orlové připadnout do pléna správní komise 16 českých a 8 polských zástupců, s tím, že předsedou by nadále byl Martinec. Pomineme-li problematiku rozdílu mezi obcovací řečí a národností, pro výpočet poměrného zastoupení jednotlivých národností nebyl ve výsledku brán zřetel na výsledky výše zmíněného sčítání.

Nakonec tak dostali zástupci z řad Čechoslováků o dva členy více na úkor Němců, kteří nezískali ani jeden mandát. V ostatních obcích měl být poměr českých a polských zástupců prakticky jedna ku jedné. Nespokojení byli jak předsedové dotčených obcí, tak i lidé, kteří se následující den shromáždili na táboru lidu (demonstraci) na orlovském náměstí. V pondělí 8. března si pak delegace složená z předsedů dotčených obcí domluvila v Těšíně schůzi na následující den v Karviné. Ovšem při návratu byl předseda Martinec u dělnického domu v Doubravě přepaden „polskými mladíky“ a byl unesen do polského vnitrozemí (dobový český tisk psal o automobilovém únosu za Krakov, polský tisk pak po prvotní negaci únosu o ubytování Martince v krakovském hotelu Polonia, četnické záznamy hovoří o internačním táboře v Osvětimi). Polský předseda Poruby Franciszek Halfar byl údajným „rozčíleným davem“ převezen jako rukojmí do Slezské Ostravy, jehož spolu s ostatními „polskými předáky“ propustili po návratu Martince doprovázeného polskými úřady až 11. března. Nakonec k avizované reorganizaci správních komisí nedošlo.

Na konci července 1920 bylo Těšínsko rozděleno a Orlová tak připadla Československu. Miloslav Martinec se krátce poté odstěhoval, a proto se ujal prozatímního předsednictví místopředseda Josef Sekera (ČSDSD). Sekera pak byl po tzv. rekonstrukci 12. října 1920 jmenován Okresním hejtmanstvím ve Fryštátě předsedou správní komise. Nová správní komise čítala 29 členů ve prospěch sociálních demokratů, místopředsedy se stali Dr. František Tichý (ČsND) a Rudolf Videtič (ČSDSD). Sekera byl ovšem pro svou údajnou nereprezentaci názorů v ČSDSD s účinností od 19. září 1921 vyměněn za ředitele českého reálného gymnázia v Orlové Janem Jařabáčem z téže strany. Oficiálně se pozice předsedy přeměnila na vládního komisaře. Do pléna správní komise se postupně do roku 1923 dostali také zástupci Československé strany lidové (ČSL), Československé strany socialistické (ČSS) či zástupce Polské socialistické strany dělnické (PSPR). Počet členů správní komise vzrostl na celkových 36 členů.

Volby 1923

Na území Československa došlo po různých odkladech k vyhlášení obecních voleb na den 16. září 1923. Nově se do obcí nevolilo do tří volebních kurií podle daňového cenzu, ale na základě všeobecného, rovného a tajného volebního práva. Účastnit se voleb tak mohli občané starší 21 let bez ohledu na pohlaví (pro obecní volby existovala podmínka bydlení v dané obci minimálně tři měsíce). Do pléna zastupitelstva města Orlové se volilo 36 členů (stejný počet platil i pro volby budoucí), kteří se dostali buďto za stranu nebo v rámci tzv. sdružené kandidátní listiny (volná koalice) po překročení tzv. volebního čísla (uzavíratelná klauzule odpovídající dnešním ±2,7 %, a zároveň hodnota, která sloužila k přepočítání hlasů na mandáty). Každý volič směl volit jen jednu stranu, preferenční hlasy neexistovaly.

Vedle výše uvedených stran se rozhodli změřit své síly také Komunistická strana Československa (KSČ), Sdružená židovská strana (Židé), Místní skupina Družiny československých válečných poškozenců (Invalidé), Spolek majitelů povrchu „Obrana“ (Obranáři) a Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská (ČŽOSS).

Shrnutí předvolebních programů:

1. ČSDSD – zejm. připomenutí úspěchů (stabilizace rozpočtu po nasekaných poválečných dluzích, podpora chudých, opravy škol, přípravné práce obecního hřbitova, stavba činžovního domu, rekonstrukce vodovodu a jatek);
2. ČsND – cílem vybudování ústředního města celého okolí, podpoření stavebního ruchu, zřízení okresního soudu;
3. PSPR – zrovnoprávněné jednání bez ohledu na národnost nebo náboženství, zlepšení městského hospodaření;
4. ČSS – záchrana vkladů střadatelů u zkrachovalé Moravsko-slezské banky, která měla svou filiálku také v Orlové;
5. KSČ – neurčitý program, namířený proti buržoazním, koaličním a socialistickým stranám;
6. Židé – nenalezen; obecně sionistická orientace;
7. Invalidé – nenalezen; obecně podpora válečných invalidů pro návrat do normálního života;
8. ČSL – pořádek, slušnost, sociální spravedlnost;
9. Obranáři – nenalezen; obecně hájili zájmy svých poddolovaných nemovitostí;

ČŽOSS – upozornění na lež o neplatnosti jejich kandidátky, varování před lidmi hospodařícími s penězi klientů Moravsko-slezské banky.

Volby nakonec dopadly takto:

Z tabulky lze vyvodit, že občané Orlové volili zejména strany levicové (úhrnem 64,45 %) oproti stranám středovým a pravicovým (35,55 %). Tento poměr lze odůvodnit vysoce dělnickým charakterem obyvatelstva, složitému sociálnímu vývoji let 1919–1923 a socioekonomickým problémům nejen pracovníků šachet. Ostatně v té době probíhala sedmitýdenní stávka horníků (od 20. srpna do 7. října 1923), jíž předcházela radikalizace důlních zaměstnanců v důsledku vyčerpanosti z válečných let, hlubokého poklesu reálných mezd či poválečných problémů československé ekonomiky. Z hlediska národnostního bylo zvoleno do pléna zastupitelstva 25 Čechů, devět Poláků a dva Židé.

Volba starosty proběhla až 15. ledna 1924, jednak kvůli podanému rekursu (odvolání) ČŽOSS za pokus volební komise protizákonně vyřadit jejich kandidátku, jednak pro složité povolební vyjednávání. Nakonec byl zvolen starostou Jan Jařabáč (ČSDSD), prvním náměstkem Josef Peter (KSČ) a druhým náměstkem Alois Holeš (ČsND). Radu tvořili také zástupci PSPR, ČSL či Sdružené židovské strany.

Brzy však první náměstek Josef Peter podal dne 4. září 1924 rezignaci na všechny své funkce na zastupitelstvu. Důvodem pro odstoupení mělo být podle tisku neschválení návrhu KSČ na subvenci z obecního rozpočtu obětem komunistických nepokojů v podkarpatoruské Svaljavě ve výši 1 900 Kč, přičemž odstoupivší náměstek svou rezignaci zdůvodnil písemně tím, že „nechce míti ruce vázány žádnými zákony ani sliby a že proto odvolává slib věrnosti, složený republice.“  Rezignace byla na schůzi zastupitelů dne 13. listopadu 1924 přijata. Na místo Petera byl zvolen zaměstnanec okresní nemocenské pojišťovny Josef Čekalský (KSČ).

Volby 1928

Po čtyřletém funkčním období se uskutečnily v pořadí druhé obecní volby 26. února 1928. Kandidovaly všechny dříve kandidující subjekty (s výjimkou Invalidů a Obranářů; ČSS byla v roce 1926 přejmenována na Československou stranu národně socialistickou – ČSNS). Nově se o zastupitelská křesla ucházely Národní strana práce (tzv. moravské křídlo odloučené od ČsND) a Komunistická strana Československá neodvislá (Nezávislí komunisté), jež vznikla po osobních sporech Josefa Čekalského s Josefem Peterem. Čekalský ve svých vzpomínkách na počátku 70. let situaci vysvětloval s tím, že rozkol proběhl po osobních sporech s částí strany, zejména s Josefem Peterem (v letech 1925–1929 poslancem Národního shromáždění), jenž nazval Čekalského šovinistou a který měl kritizovat členy zastupitelstva za hlasování pro uspořádání živnostenské výstavy v Orlové roku 1926, jež skončila vysokým deficitem, či nepředložení rezoluce na poskytnutí příspěvku na čínskou revoluci. A to i přesto, že původně měl být Čekalský na čele kandidátky.

Oproti předchozím volbám se dochovalo málo informací o předvolebním programu. Ovšem existuje celkem dostatečné množství (zejm. útočně namířených) článků proti politickým soupeřům:

• V Dělnickém deníku (orgán KSČ) byl dehonestován jeden z „rozkolníků a likvidátorů“ orlovské buňky KSČ Čekalský – tisk upozorňoval na spolupráci Čekalského s obchodníkem a členem ČsND Moravcem, který měl dostat městský nebytový prostor na návrh Čekalského podaném na městské radě. Čekalského odsoudila i Okresní konference mládeže KSČ konaná v Orlové. Ale také tisk kritizoval paktování se ČSDSD s pravicovými a „nevýznamnými“ stranami.
• V Našem kraji (orgán ČSDSD) kritizovali národní demokraty za tajnou schůzi o kandidátkách bez účasti Národního sdružení odborových organizací nebo za mizernou účast na jejich volební agitaci v Zimném dole. Dále se vysmívali lidovcům za konání dvou plesů ve dvou místnostech v jeden den, což mělo naznačovat rozpory ve straně, a pak i za konání jejich „veselé bohoslužby při hudbě v hospodě u karvínské lokálky.“ Nešetřili ani KSČ za již výše uvedenou nejednotnost.
• V Národních listech (orgán ČsND) kritizovali sociální demokraty za „hození přes palubu“ učitele a člena ČSDSD Josefa Machance, který se prý dokázal postavit proti „diktátům polských a komunistických členů radniční většiny.“
• V Samostatnosti (orgán ČŽOSS) nesouhlasili s volným povolením prodeje „cizím lidem“ na týdenních trzích v Orlové, požadovala zadávání zakázek na řemeslné práce jednotlivcům, a ne jednomu podnikateli, šetření peněz v obecním rozpočtu a toleranci ke všem občanům při osobním jednání a při úředním styku.
• Spokojenost se současnou politikou v obci vyjádřila veřejně akorát PSPR v Robotniku Śląskim.

Oproti předchozím volbám známe „předvolební koalice“ sdružené v tzv. sdružených kandidátních listinách:

1. ČSDSD + ČSNS + NSP + Nezávislí komunisté
2. ČsND + ČSL + ČŽOSS
3. KSČ + PSPR

Druhé obecní volby dopadly následovně:

Levicové strany oproti minulým volbám oslabily na úhrnem 60,44 %, středové a pravicové pak posílily na 39,56 %. Mírný odklon od socialistických stran, popř. vítězství ČSDSD nad KSČ, lze přisuzovat atmosféře sílící hospodářské prosperity, třebaže se v souvislosti s hornickou stávkou v severních Čechách začala situace vyostřovat i v ostravsko-karvinském revíru. Z hlediska národnostního bylo zvoleno do pléna zastupitelstva 26 Čechů, devět Poláků a jeden Žid. Proti volbám byl podán rekurs ČSL, která požadovala zneplatnění voleb kvůli šíření dezinformačního letáku, vyzývajícího k volbě soc. demokracie místo lidovců podepsanou „skupinou katolických žen z klášterní kolonie v Orlové“. Protože ale leták nesloužil k agitaci ve volebních místnostech, byl rekurs Zemskou politickou správou zamítnut. Starostou se opětovně stal Jan Jařabáč (ČSDSD) dne 2. května téhož roku a prvním náměstkem se stal úředník Alois Holeš (ČsND), dříve působící jako druhý náměstek. Druhým náměstkem se stal Alois Podroužek (ČSDSD). Radní byli vybráni také z řad ČSL, PSPR a KSČ.

Volby 1932

Starosta a oba náměstci se ve svých funkcích udrželi až do konce čtyřletého funkčního období. Další obecní volby proběhly 8. května 1932. Kandidovaly všechny strany tak jako v roce 1928 s výjimkou Národní strany práce (rozpuštěné v roce 1930). Nově se volebního boje účastnila německá kandidátka Deutsche Liste (či spíše Deutsche Wahlgemeinschaft) se třemi kandidáty.

Před samotnými volbami se stala kauza – přišlo se na to, že zesnulý pokladník města Jindřich Baroš zpronevěřil hotovost v částce přesahující 100 tisíc korun. Sociální demokraté proto kritizovali komunistu Jana Szarowského, jenž jako revizor obecní pokladny na zpronevěru nepřišel. Komunisté ovšem vinu svalovali na ČSDSD a ČsND, kteří se pro vzájemné „bratříčkování zapomněli na svého miláčka (Baroše)“.

Předvolební programy byly u většiny stran dochovány ve formě letáků s následujícím obsahem:

1. ČSDSD – úspěchy (darování pozemku na stavbu nové pošty, rozšíření Masarykovy třídy, výstavba dvou bytových domů, převzetí kina do obecní správy, sociální programy pro chudé a nezaměstnané) a vize (další rozvoj města, zmírnění hospodářské krize);
2. ČsND – kritika přeběhlictví Dr. Františka Tichého (nově za ČŽOSS);
3. KSČ – kritika ČSDSD, ČsND a PSPR;
4. ČŽOSS – připomenutí kauzy pokladníka a kauzy spojené s pochybnými machinacemi s lístky pro výpočet poplatku za kino;
5. ČSNS – šetrného a účelné hospodaření obce, snaha opatřit nezaměstnaným práci, a vyvíjet aktivitu tím směrem, aby poplatky nebyly neúměrně uvalovány na pracující třídu.
6. PSPR – úspěchy (existence příspěvků z obecního rozpočtu na polskou obecní knihovnu a na polskou lidovou školu);
7. Židé (nedochováno);
8. Deutsche Liste  (nedochováno);

ČSL – výzva ke svým voličům, kteří chtěli řádné obecní hospodaření a odsuzovali současné vedení obce.

Před volbami své kandidátní listiny sdružily do prvního bloku ČSDSD, ČSNS a PSPR, a do druhého pak ČsND, ČŽOSS, ČSL a Židovská strana. KSČ a Deutsche Liste kandidovaly samostatně.

Třetí obecní volby dopadly následovně:

Jak je patrné, poprvé se do pléna zastupitelstva dostalo všech devět politických subjektů. Došlo k mírnému oslabení levice na 59,84 % a k posílení středových a pravicových uskupení na 40,14 %. A to i přesto, že probíhala hospodářská krize.

Brzy byla jmenována nová městská rada. Na postu starosty zůstal Jan Jařabáč (ČSDSD), stejně tak na pozici prvního náměstka zůstal Alois Holeš (ČsND). Druhým náměstkem se stal báňský úředník ve výslužbě Alfons Fusek (ČSL). V radě měly své zastoupení také KSČ, ČŽOSS a PSPR. První náměstek Alois Holeš se potom v květnu 1933 stal starostou Slezské matice osvěty lidové, přičemž na pozici prvního náměstka setrval. Naopak kvůli smrti druhého náměstka Alfonse Fuska byl 26. dubna 1934 jmenován na volnou pozici druhého náměstka Karel Durčák (ČSL).

Volby 1938

Čtyřleté volební období obecních zastupitelstev v celém Československu bylo zákonem č. 122/1933 Sb. prodlouženo na šest let. Důvodem pro změnu zákona byla mj. nutnost šetřit v důsledku hospodářské krize, nicméně tehdejší kritici se domnívali, že socialistické strany nechtěly být poraženy v blížících se obecních volbách ve vybraných velkých městech (Plzeň, Brno, Moravská Ostrava aj.), příznivci naopak upozorňovali na „obranu demokraticko-republikánského režimu v našem státě.“ Nakonec v roce 1938 měly proběhnout obecní volby ve všech obcí v republice po etapách. Proběhly dvě v květnu a jedny v červnu, přičemž další termíny se předpokládaly na přelom září a října.

Volební období městského zastupitelstva v Orlové mělo skončit 10. června 1938. Orlová se třetí etapy obecních voleb neúčastnila. Lze předpokládat dva hlavní důvody, proč se tak stalo: zaprvé z důvodu ustavení orlovského městského zastupitelstva po 31. květnu – přednost dostaly ty obce, kterým skončilo volební období před tímto datem (např. Fryštát), a zadruhé částečně v důsledku probíhající dobytčí nákazy – slintavky a kulhavky, přičemž Okresní úřad ve Fryštátě povolil konání dobytčích trhů v Orlové až od 19. září 1938. Nakonec definitivní tečku pro konání obecního svátku demokracie udělala Mnichovská dohoda, resp. polské ultimátum, v němž si Polsko nárokovalo většinu československého území Těšínska (tzv. Záolší). Polská vojska dorazila do Orlové 10. října 1938.

Proti přijetí polského ultimáta československou vládou protestovali lidé na orlovském náměstí už 3. října. Starosta Jařabáč byl také jedním z členů delegace, která po orlovském manifestu odjela do Prahy na ministerstvo vnitra a ministerstvo zahraničí, aby projednala možnost uskutečnění plebiscitu v obcích s převahou československých státních příslušníků. Delegace odjela s nepořízenou, neboť „podle úmluv česko-polských se v této věci nedá nic dělati.“ Do starostenského úřadu se pak dostal polský vládní komisař Jan Kotas.

O tom, jak mohly obecní volby v roce 1938 dopadnout v Orlové, můžeme akorát analyzovat porovnáním s obecními volbami se sousedními obcemi fryštátského okresu. Z nichž jsem došel k názoru, že by byl těsný souboj sociálních demokratů a komunistů o první místo, a posílily by ČSNS a národní demokraté. Ostatní strany by buďto stagnovaly nebo by se propadly. Ale historie „co by, kdyby…“ zkrátka nezná.

Autor: Vít Jurčák

Editor: Bc. Petr Drozdík
šéfredaktor zpravodajského portálu eOrlová.cz