První listopadová neděle patří Památce zesnulých (Dušičky)

Na den 1.11. připadá svátek Všech svatých a den nato Památka všech zemřelých – dušičky. Oba tyto dny vzpomínali pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. V tyto dny všichni přicházeli na hřbitovy, kde očistili okolí hrobu, kde pokládaly věnce, květiny a zapálili svíčku, aby se pak v tichu pomodlili za spásu duší. Modlitba živých prý pomáhala dušičkám očistit jejich hříchy.

Mnoho původních zvyků a pověr se vztahovalo právě k dušičkám, jako vzpomínky na zesnulé

Památka zesnulých (Dušičky)

Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. V Pelhřimově se vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci probudila. Měsíc tu noc svítil velmi jasně a milá kmotra si myslela, že již ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“. Kostelíček byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velmi styděla, že přichází na bohoslužbu pozdě a tak se rychle posadila na lavici a sklopila oči. Po chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli velmi povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když v tom si uvědomila, že to jsou všechno sousedé po smrti.

V tom do ní šťouchla její nedávno zemřelá sousedka a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po skončení mše roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a rychle z kapličky odešla. Kmotra poslechla a ráno, poté co se o zážitku z předešlé noci svěřila sousedům, se všichni vypravili do kapličky, kde nalezli kožíšek roztrhaný na malé kousíčky.

„Na dušičky pamatujme,
z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat
až my budem umírat…“

„V dušičkový večer
rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše
při nich za dušičky.
Poslední již svíce
zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo,
nikdo nevzpomíná.“

Tradice pečení dušičkového pečiva

Hodně hospodyní dělalo dušičky z dvojího těsta. Pro rodinu bylo určeno pečivo z bílé mouky a pro čeládku z mouky černé. Díky tomuto lakotnému jednání se mezi čeládkou brzy rozšířila jednoduchá říkanka, kterou se snažila čeládka pokárat hospodyni za rozdílné dušičky. Bylo to čtyřhranné pečivo, zadělávané mlékem a plněné povidly nebo mákem a tím bývaly obdarováni žebráci a chudí lidé, postávající u kostela či hřbitova.
Říkalo se, že pokud o dušičkách prší, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.

„Dušičky věrný,
nejste všecky stejný.
Některý jste bílý,
některý jste černý.“

Lidová tradice říká, že v předvečer svátku dušiček vystupují duše zemřelých na jednu z očistce

Podle lidové tradice prý v předvečer svátku „dušiček“ vystupují duše zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy.
V Čechách v ten večer plnil hospodář lampu máslem místo oleje, aby si dušičky mohly opáleniny, způsobené očistcem natřít a trochu ochladit.
Bývalo zvykem pro dušičky vhazovat tento večer do ohně různé pokrmy, což bylo místy chápáno jako částečné vykoupení z hříchů nebo také něco jako dušičkám na přilepšenou. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely se dušičky vrátit do očistce.
Na den svátku Všech svatých se peklo pečivo – housky ve tvaru hnátů, položených křížem, kterým se říkalo „kosti svatých“.

Z evropského svátku dušiček se vyvinul anglosaský svátek Halloween 

Že z evropského svátku dušiček vznikl anglosaský svátek Halloween ví téměř každý, ale málokdo tuší, že se v minulosti v Podkrkonoší slavily Dušičky podobně jako je tomu dnes například v USA, tzn. s průvody strašidelných a děsivých masek. Dušičky – čistě historicky vzato jde o pozůstatek Keltů, kteří ve starověku obývali západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, včetně území dnešního Česka (i názvem máme podle keltského kmene Bojů, který osídlil Čechy zřejmě ve 4. století př. n. l., dostaly české země latinský název Boiohaemum – Bohemia, který se objevil v pracích římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století n. l.). Právě keltský rok začínal Samhainem a slavil se 1.listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční (jako všechny svátky). Jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“. Dnes se s ním můžeme setkat v pokřesťanštělé formě svátku všech Svatých 1. listopadu a následných Dušiček 2.listopadu. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy.

Zvyk uctívání památky zesnulých se váže na křesťanské tradice 

Zvyk uctívání památky zesnulých navazuje tedy na předkřesťanské tradice. Církev od nepaměti konala modlitby a obětovala za zesnulé, avšak až na přelomu tisíciletí roku 998 zavedl tento zvyk v druhý listopadový den benediktýnský opat Odillo z Cluny a zvyk se rychle rozšířil po všech křesťanských zemích. Od té doby se v 18 evropských zemích slaví prvního listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušiček. V římskokatolickém kalendáři jsme nacházeli u 2. listopadu název Vzpomínka na všechny věrné zesnulé; protestanté tento den označují jako Památka zesnulých. Tento pojem se později sjednotil a vešel i do kalendáře veskrze ateistického.

 Zdroje:  Wikipedie, Lidová moudra, Přísloví a tradice, Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce