Proč se ztrácí děti a jak tomu předcházet ?

Příjemné sobotní odpoledne,

jak si i někteří naši čtenáři všimli, poslední dobou se množí případy, kdy Policie ČR žádá širokou veřejnost o pomoc při pátrání po dětech, které nepřišly domů a není možné se s nimi spojit.

Určitě si i vy, tak jako naše redakce lámete hlavu nad tím, proč se tak stává, co je důvodem toho, že stále častěji hledáme děti? Může za to benevolentní výchova rodičů? Nezájem ze strany rodičů či rozpory v rodině, ve třídě, mezi kamarády? Co může být příčinou a jak jim předcházet?

Rozhodli jsme se proto oslovit Policii ČR, která se takovými případy zabývá. Cílem bylo nahlédnout pod pokličku těchto případů, zjistit nejčastější důvody, těchto smutných případů.

„Důvody, kdy děti nedorazí domů, jsou různé…..týkají se například výchovných problémů, školních neúspěchů dětí nebo špatná domluva o programu dětí mezi dospělými (příklad – dítě jde k babičce a neřekne to rodičům, dítě jde ke kamarádovi a neřekne rodičům, kam jde a kdy přijde).“ Uvádí pro portál komisařka Zlatuše Viačková.

Je stanovena nějaká doba/lhůta, než začne policie po pohřešované osobě pátrat?
„Pátrání se vyhlašuje okamžitě po  oznámení, do pátrání bývá zapojen, co největší počet policistů, který je v tu chvíli k dispozici.  V případě neúspěchů v pátrání, s přibývajícím časem, přibývá také počet zapojených policistů i techniky.  Většinou se oslovuje i městská policie se žádostí o spolupráci. V některých případech se oslovují i média. Pátrání po dítěti má jednoznačnou prioritu.“

Kolik případů se podaří policii úspěšně vyřešit?
„Nezletilé děti nacházíme ještě v den oznámení, všechny hledané děti byly v pořádku. Jiná situace bývá u nedospělých dětí, u kterých je soudem nařízena ústavní výchova. Chovanci většinou utíkají z vycházek, ale i v těchto případech jsou vypátrány bez újmy na zdraví a dodávány zpět do zařízení.“

Kolík dětí se ročně v rámci České republiky pohřešuje a jaké procento tvoří únosy dětí?
„V poslední době jsme žádný únos dítěte v rámci Moravskoslezského kraje neřešili. Co se týče počtu pohřešovaných dětí, tak toto číslo se pohybuje v tisících – bohužel. Nutno však uvést, že se nejedná jen o děti, které jsou v ohrožení života, ale převážně jde o útěky z domova, z diagnostických ústavů apod.Také se zde vyskytují případy, ve kterých hraje roli různá národnost rodičů a jeden z nich si dítě odveze do své domovské země. Většinu pohřešovaných dětí se nám ale podaří vypátrat.“

„Můžeme také uvést, že Ministerstvo vnitra spustilo i tzv. Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech, který se aktivuje v případě, že je vyhlášeno dítě v ohrožení. Zapojit se do tohoto programu mohou i občané a to registrací své emailové adresy či telefonu k odběru informací. Tím pádem budou moci občané poskytnout Policii případné informace o pohřešované osobě rychleji.“ uvedla vrchní komisařka Policejního prezidia ČR, kpt. Bc. Ivana Nguyenová

Jaká je statistika ČR co se týče únosů dětí?
„Počet trestných činů, které evidujeme jako únos (oběť ve věku 1-15 let dle §122 trestného zákona uvádíme v následujícím přehledu.“

Jaká doporučení může Policie ČR dát rodičům, aby lépe chránili děti lépe chránili, proti takovýmto případům.
„Rodiče by vždy měli vědět, kde a s kým jejich dítě tráví čas. V případě, že dítě odchází někam samo, rodič by měl být s dítětem domluven na čase návratu a být důsledný v jeho dodržování. S dítětem by se měli dohodnout, jak dá vědět rodičům že je v pořádku.  Například zasláním zprávy prostřednictvím mobilního telefonu (nebo prozvoněním). Mimo jiné existují i různé aplikace, které sledují polohu přes mobilní telefon. Jednoduše…….rodič by měl s dítětem hlavně mluvit a společně najít cestu či způsob kontroly. Rodiče by měli dítěti vysvětlit, proč to tak chtějí.“

• komunikujte se svým dítětem, zajímejte se o jeho problémy, naslouchejte mu, vnímejte změny v jeho chování
• mějte vždy přehled o tom, kde a s kým se vaše dítě nachází, mějte přehled o jeho denních aktivitách
• vysvětlete dítěti klidným a přiměřeným způsobem (v závislosti na jeho věku), jaká nebezpečí ho mohou potkat a jak jim může čelit, na koho se může obrátit s žádostí o pomoc
• dítě by mělo znát základní linky tísňového volání (112, 158, 155, 150, 156)
• učte děti, aby věřili svým vlastním pocitům, ujistěte je, že mají právo říct kdykoliv „NE“, jestliže cítí, že není něco v pořádku
• vždy velmi dobře zvažte, komu své dítě svěřujete a tyto osoby si náležitě prověřte (např. chůva)
• pro případ zmizení dítěte mějte k dispozici (nejlépe vždy při sobě) aktuální fotografii vašeho dítěte

Velké poděkování za poskytnuté informace pro člának patří komisařce por. Mgr. Bc. Zlatuši Viačkové (Moravskoslezský kraj) a vrchní komisařce kpt. Bc. Ivaně Nguyenové z Plicejního prezidia České republiky.

DROZDÍK Petr