Film Jarek zaplnil bohumínské letní kino

Jaromír Nohavica. Písničkář, kterého jedni milují, druzí kritizují, ale málokdo zůstane k jeho tvorně, která provázela a stále provází generace lhostejný. Dokumentární snímek Jarek se nesnaží vykreslit jeho suchý životopis. Chce Jarka ukázat jako člověka z masa a kostí. S jeho radostmi, pády i rozhodnutími, která vyvolala silné reakce. Film, který přibližuje nejen jeho více než čtyřicetiletou hudební cestu, ale i životní křižovatky, jež z něj udělaly jednu z nejvýraznějších a zároveň nejrozporuplnějších osobností české hudební scény, dorazil včera večer do sousedního Bohumína a zaplnil letní kino do posledního místa.

Velkým překvapením bylo jeho osobní uvedení, které si naše redakce nemohla nechat ujít.

Bohumínské letní kino se nachází v parku Petra Bezruče. O jeho provoz se stará tým příspěvkové organizace K3 Bohumín, který zajišťuje kulturní program pro obyvatele Bohumína. Na první pohled velmi malé kino, které však dokázalo přilákat na promítání dokumentárního filmu Jarek téměř 500 lidí.

Po domluvě s organizátory jsem přišel už před 19. hodinou a nebyl jsme sám. Před vstupní branou už čekali první příznivci písničkáře. „Taky na Jaryna?“ zeptala se starší paní, která si všimla, že někoho hledám.

Po chvíli mě zahlédl Antonín Drdla, který pracuje v „K3“ jako koordinátor. Už při prvních slovech jsem zjistil, že naše spolupráce bude velmi příjemná. Seznámil mě se svým týmem a o něco později jsem poznal i ředitele, pana Balcara.

Jarek

Jarek Nohavica přijíždí po 19. hodině na zvukovou zkoušku. První, co mě překvapí, je jeho osobní přístup k organizačnímu týmu. Udělám pár zkušebních snímků, jdu ho pozdravit a domluvit s ním rozhovor, který natáčíme před jeho vystoupením. Nikdy dřív jsem neměl tu čest poznat ho takhle osobně. Je uvolněný, vtipkuje a brzy přecházíme na příjemné tykání.

Ještě po našem rozhovoru si ve společnosti týmu K3 Bohumín povídáme za plátnem – o životě, o tom, jak to všechno zvládá. Z Jarka vyzařuje skromnost. Přestože je to osobnost, jejíž písně se překládají do cizích jazyků a která by si mohla snadno udržovat odstup, je jiný. Je lidský a je vidět, že ho těší, když si může jen tak popovídat.

Dojaté publikum

Hlediště je plné, k lavičkám se přidalo i několik židlí navíc. „Kapacitu kina jsme nechtěli přetížit na úkor komfortu diváků,“ vysvětluje Antonín Drdla.

Bohumínské letní kino se průběžně udržuje a opravuje. Letos šla velká investice například do nového oplocení a do všech vstupních i nouzových bran a východů. Nechybí ani modernizace techniky – už druhým rokem se zde promítá na kvalitním digitálním projektoru se standardem DCP, který přináší kontrastní a jasně prosvětlený obraz ve věrných barvách.

„Když se člověk prochází po břehu moře, zůstávají za ním stopy v písku. Ty však záhy zmizí, aby se vytvořily nové. Po některých lidech ale stopy zůstávají napořád – jsou trvalé a žádná voda je nesmaže. A právě pan Nohavica patří k těm, jejichž stopy zůstávají a provázejí nás,“ začíná svůj úvodní proslov Antonín Drdla.

Bylo vidět, že jeho slova šla přímo od srdce, a to se odrazilo nejen na publiku. Jarek přichází za bouřlivého potlesku a po krátkém proslovu se pouští do úvodní písně svého životopisného filmu, o němž autoři říkají, že není ani popisný, ani nudný, ale že je obrazem „500 odstínů Jarka Nohavici“. A právě na to, který z těchto odstínů by si měli diváci odnést, jsem se Jarka zeptal i v našem rozhovoru.

Proč jít na film Jarek

Možná patříte k těm, kteří mají o Jaromíru Nohavicovi jasno. Buď ho máte rádi, nebo jste se od něj kvůli některým jeho krokům odvrátili. Jenže dokument Jarek není o jednom rozhodnutí či nálepce. Je o člověku, který píše písně už více než čtyřicet let – písně, které nás kdysi provázely na čundrech, u táboráků i v těžkých chvílích.

Hudba umí lidi spojovat, připomínat radost, ale i upozornit na naše lidské slabosti. A chyby? Ty děláme všichni. Rozdíl je jen v tom, že u některých jsou víc na očích. Tento film nenabízí obhajobu ani soud, spíš dává možnost nahlédnout na cestu, kterou si Jarek musel projít. Projít se všemi křižovatkami a pády, které zivot chystá každému z nás.

Svět není černobílý, život nemá jasný manuál a právě proto stojí za to se na něj podívat v celé šíři. Možná budete odcházet s jiným názorem, možná se jen utvrdíte ve svém. Ale určitě nebudete odcházet s bezmyšlenkovitým pocitem jako u běžného filmu. Já sám jsem nad tím přemýšlel několik dní.

Budeme rádi, když se s námi podělíte o své dojmy z filmu Jarek i vy. Napište nám do komentářů nebo do redakce. Těšíme se na vaše příspěvky.

Pozvánka na závěr

Kulturní centrum K3 Bohumín přináší návštěvníkům pestrou paletu kulturních akcí a programů pro všechny generace.

Nejblíže se můžete těšit například na Retro kinokavárnu, která bude tentokrát věnována dílu Charlieho Chaplina. Uskuteční se už 17. října od 18:30 hodin v budově kina.

A pokud jste nestihli Jarka Nohavicu, možná se ještě dočkáte. V zákulisí se totiž chystá zajímavý projekt – ale o tom zase někdy příště. Sledujte nás, ať vám nic neunikne.

Bc. Petr Drozdík
šéfredaktor zpravodajského portálu eOrlová.cz