V Dolní Lutyni odhalili lavičku setkávání a dialogu Petra Pitharta

V sobotu 6. září se v Dolní Lutyni uskutečnilo slavnostní otevření farní lavičky setkávání a dialogu Petra Pitharta. Akce proběhla v prostorách farní zahrady Farnosti sv. Jana Křtitele a přilákala desítky lidí z obce i širšího regionu.

Sváteční pobožnost za mír

Slavnostnímu odhalení předcházela pobožnost za farnost, za národ a za mír. V zaplněném kostele zazněla od 15 hodin ikonická píseň Marty Kubišové Modlitba pro Martu. Atmosféra byla vlídná, přátelská a plná očekávání. Ti, na které se v kostele nedostalo místo, postávali u vchodu. Pobožnost zakončila česká státní hymna. Poté farář Marián Pospěcha pozval účastníky do farní zahrady, kde už čekala lavička i doprovodný program.

Slavnostní odhalení lavičky

Slavnostní akt odhalení uvedl vysokoškolský pedagog a dlouholetý moderátor České televize Václav Moravec. Mezi hosty nechyběl současný předseda Senátu Parlamentu České republiky Miloš Vystrčil, bývalá vedoucí Kanceláře Senátu a Kanceláře prezidenta republiky Jana Vohralíková ani starosta Dolní Lutyně Pavel Buzek. Příjemnou atmosféru podtrhl hudební doprovod pod taktovkou Renaty Klaputové.

Před samotným přestřižením symbolické pásky se u mikrofonu vystřídali vzácní hosté. Jako první se ujal slova starosta obce Dolní Lutyně Pavel Buzek. Ve svém projevu připomněl osobní význam laviček v různých etapách života: „Pamatuji, jak jsem byl malý. Rodiče mě z té lavičky hlídali a my jsme běhali kolem – byla to taková ta lavička bezpečí. Později to byly lavičky a první lásky, pak už to nebyly lavičky, ale lavice školní docela dlouho… a v neposlední řadě teď to jsou kostelní lavice, na jejichž renovaci se podílíte, a já vám za to moc děkuji.“

V závěru dodal, že lavička Petra Pitharta bude v Dolní Lutyni symbolem bezpečí, komunikace a vzdělávání, a poděkoval za skvělé motto, která ji zdobí. Janě Vohralíkové a Miloši Vystrčilovi pak poděkoval za jejich dlouhodobé morální postoje a starost o naše bezpečí.

Každý z nás je učitelem

Po starostovi se ujal slova předseda Senátu Miloš Vystrčil. Ve svém projevu připomněl, že Petr Pithart se původně do politiky vydat nechtěl – cítil se především jako učitel, a právě tato učitelská role ho k politice přivedla. Vystrčil zdůraznil, že každý z nás je svým způsobem učitelem, ať už si to uvědomuje, nebo ne, protože svým chováním ovlivňuje děti, blízké i lidi kolem sebe. „Jsou dobré příklady a dobré lavičky, ale i špatné příklady a špatní učitelé. Doufám, že lavička Petra Pitharta bude vždy patřit k těm dobrým,“ uvedl.

Podle Vystrčila je právě schopnost vést dialog a předávat dobré vzory klíčová pro kvalitu společnosti. Proto označil novou lavičku v Dolní Lutyni za inspiraci k tomu, aby lidé neztráceli odvahu mluvit spolu i tehdy, když je potřeba přiznat chybu nebo se omluvit. „Pokud budeme dobrými učiteli, budou i naši žáci dobří. A pokud budou dobří naši žáci, bude dobrá i společnost,“ dodal předseda Senátu.

Tradice laviček

Bývalá vedoucí Kanceláře Senátu i Kanceláře prezidenta republiky Petra Pavla Jana Vohralíková připomněla, že první lavička, u jejíhož odhalení byla přítomna, byla věnována Jaroslavu Kuberovi a druhá Václavu Havlovi. Právě havlovská lavička se stala v obci Budislav u kostela Boží lásky, kde má její rodina kořeny, místem setkávání. „I když má jen dvě židle, je kouzelná. Neustále tam někdo sedí, povídá si a mnohdy se potkají lidé, kteří se ani neznají,“ uvedla s úsměvem.

Podle Vohralíkové dokáže lavička vyprávět příběhy přátelství a připomíná, že pravdu a lásku máme hledat mezi sebou. S radostí vyjádřila, že třetí lavička, tentokrát věnovaná Petru Pithartovi, navazuje na tuto tradici. „Petr Pithart je přesně ten člověk, který tu zanechal takovou stopu, že je na každém z nás, aniž si to uvědomujeme. Přeji této lavičce, aby kouzlila stejně jako ta Havlova,“ dodala.

Lavička je kulisou lidské sounáležitosti

Samotný Petr Pithart, signatář Charty 77, někdejší předseda vlády a předseda Senátu, ve svém projevu zdůraznil, že lavička je především symbolem lidského dialogu:

„Možná takový elementární model, jak vzniká lidská společnost nebo pospolitost. Nejdřív je lavička prázdná, pak na lavičce někdo sedí a vy jdete kolem. Neznáte ho, protože kdybyste ho znal, tak mu řeknete: Ahoj Franto, přisednu si k tobě. Jenže vy se neznáte a vy vyslovíte tu frázi, kterou jsem vyslovil několikrát: Prosím, je tu volno? Prosím, mohu si přisednout?
A odteď jsou tři možnosti. Mlčení – tak jdete dál. Nebo: Vodprejskni. Anebo: S radostí! Sednete si. A zpravidla mezi vámi vznikne takový první zárodečný vztah. On je vám cizí, vy jemu taky, a přesto to zkoušíte. A někdy je to strašně zajímavý rozhovor, domluvíte se, že si ho dáte ještě jednou – třeba do hospody –, a nebo z toho vznikne celoživotní přátelství.“

Zdůraznil také, že jeho lavička je jiná než lavičky Václava Havla. „Zatímco na Havlově lavičce už dva lidé sedí a vedou dialog, Tady ta lavička umožňuje to, že se zde přisedá. Tak já jí říkám lavička zvoucí a nebo přisedací. A to je svátek lidského soužití.“ Vysvětlil Petr Pithart.

Symbol pro obec i kraj

Tradice „laviček dialogu“ začala u Václava Havla. Lavičky s charakteristickým kulatým stolem podle návrhu architekta Bořka Šípka stojí nejen v Praze, ale také v mnoha dalších českých i zahraničních městech. V České republice je najdeme například v Brně, Ostravě, Olomouci, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Jihlavě, Plzni či Zlíně. Před lety vznikla myšlenka zřídit lavičku dialogu Václava Havla i v Orlové, k její realizaci však nakonec nedošlo. Jedna z nejznámějších stojí také v obci Budislav u Litomyšle.

Lavička Jaroslava Kubery, někdejšího předsedy Senátu, se nachází v jeho domovském Teplicích, kde dlouhá léta působil jako primátor.

Dolní Lutyně se tak zařadila po bok míst, kde stojí symbolické lavičky významných osobností české demokracie – Václava Havla, Jaroslava Kubery a nyní i Petra Pitharta. Pro obec to znamená nejen kulturní obohacení, ale i připomenutí hodnot, na kterých stojí svobodná společnost: dialog, pokora a odvaha k sebereflexi.

Bc. Petr Drozdík
šéfredaktor zpravodajského portálu eOrlova.cz

FOTOGALERIE