Hledáte TIP na aktivně strávenou dovolenou? Co takhle s koloběžkou ?!

Hezké odpoledne vážení čtenáři,

dnes jsem si pro vás připravil takový tradičně-netradiční rozhovor, který se bude týkat aktivního vyžití o letní dovolené.

Spousta z nás si představí pod pojmem „dovolená“ odpočinek, relax někde u vody, na pláži, koupání v moři nebo v bazénu či cestování za památkami a krásami naší země. Kolem sebe však můžeme narazit i na ty, kteří svou dovolenou tráví daleko aktivněji a to třeba sportem. A jak už někteří z vás, kteří si nenechají ujít žádnou novinku na naší Facebook stránce postřehli, budeme se dnes konkrétně bavit o koloběžkách.

Koloběžku si snad pamatujeme každý z našeho dětství, například v sousedním Polsku – jak jsem se dozvěděl od orlovského koloběžkaře Pavla Steinara – této šikovné věcičce říkají „dziwny rower“. 

Pavel Steinar, kterém bude letos 38 let se věnuje koloběžkám již delší dobu a vy se dnes dozvíte, jaké to je, vyrazit si s koloběžkou např. k Baltskému moři. Třeba v dnešním rozhovoru naleznete inspiraci pro letní dovolenou.

Koloběžku si pamatuji jako malý kluk, ale určitě na v takovém designu jako máte vy. Upřímně, já si nevybavuji, kdy se znovu spustil ten boom koloběžek?

Koloběžky a s ním i koloběh jako sport se začal tuším rozvíjet před pěti lety, takový ten boom si myslím začal přibližně před dvěma lety. Lidé ale ve většině případů dělají chybu v tom, že si koupí hodně levnou kolobku, tu čínskou, která má vysoké stoupátko a to pak hodně zájemců o tenhle sport odradí. Zejména pak děti, které ještě neumí pořádně střídat nohy a tím je pro ně jízda na kolobce namáhavá. Takže určitě bych doporučil při výběru kolobky jít do kvalitnější a trochu si připlatit, je to opravdu velký rozdíl. 

 

Pavle, co Vás vůbec vedlo k tomu, že jste se rozhodl koloběžkou jet k Baltskému moři? Je to Vaše první dálková trasa na Koloběžce ?

První trasa určitě ne, kolobkám se věnuji už nějaký ten rok. Milý rok jsem jel z Orlové na Slovensko přes Vídeň cílovou stanicí byly Hanušovice. Jel jsem tehdy s kolegou z Albrechtic. A jelikož se mi ta cesta líbila a kolobka mne opravdu chytla, rozhodl jsem se, že v těch dálkových trasách budu pokračovat. Nedávno jsem objevil cyklostezku EuroVelo 9, která začíná v Polsku a vede až do Chorvatského města Pula. (pozn.redakce: Cyklostezka vede napříč těmito klíčovými místy: Gdaňsk – Vratislav – Jeseník – Olomouc – Brno – Mikulov –  Valtice – Břeclav – Vídeň – Bad Radgersburg – Maribor – Celje – Lublaň a Pula).
Ta cyklostezka mne zaujala a tak jsem si dal za cíl, udělat každý rok jednu takovou dálkovou trasu. Mým cílem je tu cyklotrasu projet celou. 

 

Byl to tedy Váš nápad jet k Baltskému moři na koloběžce? Jak dlouho trvala příprava? Jel jste sám nebo s nějakým kamarádem?

Abych pravdu řekl, tak přípravě jsem se moc nevěnoval, prostě jsem koupil velkou mapu a vyznačil si tam trasu kterou pojedeme. Ve vlaku jsem pak kluky seznámil se svým plánem. Tady bych určitě seznámil čtenáře se spolkem BO KOLOBKA z Ostravy, který sdružuje přátele tohoto sportu z širokého okolí. Kluci tam pořádají různé výlety a je to fakt zábava. Je tam šikovná parta lidí, v závěru roku míváme závěrečná posezení s tombolou, kde vybraná částka putuje na nějakou dobrou věc. Jednou jsme přispěli na jeden dětský domov a loni to bylo dokonce jedné pacientce na ostravské Onkologii. 

Na trasu k Baltskému moři jsme jeli tři, jeden kolega byl až z Hranic na Moravě. Z Orlové jsme jeli prvně autem na vlakové nádraží do Zebrzydowic a od tama dále vlakem až do polského města Gdaňsk. Pak už na kolobkách po cyklostezce až k Baltskému moři. Tam jsme strávili jeden den a pak na kolobkách jeli až do Orlové. Cesta zpět nám trvala týden.

 

Jak probíhala cesta? Měli jste stanovené nějaké časové úseky, resp. kolik kilometrů jste denně najeli? 

Ta trasa má zhruba kolem 720 km. Počasí nám celkem vyšlo. První tři dny byly docela vedra, to jsme měli spotřebu i 12 litrů vody na osobu. Jeden den pak přišla ta silná bouřka. Slyšel jsem pak, že o dva dny to dorazilo i sem do Orlové (pozn.redakce: šlo o silnou bouřku, která na Karvinsku vyvracela stromy). To jsme pak sbalili stany a schovali se do nedalekého přístřešku, který připomínal přístřešek pro auto. Tam jsme tu bouřku ve spacácích přečkali. Denně jsme najeli tak těch 70 – 80 km, ale když jsme například vyjížděli brzo ráno, kdy nebylo takové šílené vedro, v pohodě jsme dali i těch 120 km za den. Polsko je docela rovinaté na té stezce, takže se to celkem dalo. 

 

 

 

 

 

 

Takže jste spávali pod stany? Jak vám vycházeli obyvatelé Polska vstříc?

Ano, spávali jsme pod stany, ono v Polsku na té trase moc kempů nebylo a tak jsme přespávali různě, ve stanech, v místní hájovně. Jednou nás majitel místní restaurace, kterou rekonstruoval dokonce nechal přespat na patře. Poláci jsou hodně shovívaví v tomhle a nesetkali jsme se s odmítnutím. Jeden den jsme dokonce přespali i v místním botanickém parku. Jsme jeli kolem a docela milá slečna nás tam prostě nechala přespat. 

Když jsme natrefili na nějaký kemp, tak přenocování vycházelo na 130 Kč na osobu. Jídlo tam bylo docela levné, troufám si říci, že i levnější než u nás. 

 

Používáte klasickou papírovou mapu nebo nějakou navigaci v chytrém telefonu?

Rozhodně papírovou mapu, kterou jsem doplnil buzolou.

 

 

Nějaká zajímavost, která vás na cestě k Baltskému moři potkala?

určitě ohleduplnost řidičů a to jak v Polsku tak i v Rakousku. Např. jsme projížděli vesnicí, tam máte plnou čáru a nikdo si nedovolil prostě toho cyklistu předjet. Celou dobu, i když ten cyklista jede těch 20 km v hodině jeli za ním a počkali si, až budou moci bezpečně cyklistu předjet. Na křižovatkách dávali řidiči také cyklistům přednost. 

Dokonce mne jeden polský řidič zastavil a požádal mne, zda si může to na čem jedu vyfotit. Zřejmě to tak dobře neznají 🙂 Poláci kolobkám prostě říkají dziwny rower 🙂 

Jaký vidíte rozdíl mezi kolem a koloběžkou? Jakou rychlost mohu např. na kolobce dosáhnout?

Tak na kole vás může po pár hodinách docela solidně bolet zadek, u koloběžky toto nehrozí. Netrháte kilometry, jedete si pomaličku, svým tempem, prostřídáte si nohy, zastavíte kde potřebujete, kocháte se krajinou a uděláte si na památku nějakou tu fotografii. 

Na koloběžce mám osobní rekord, co se rychlosti týče 74,9 km/h. Na té rovince dosáhnete tak 12 – 14 km/h.  

 

Jak finančně je taková trasa nákladná? 

jak jsem již řekl na začátku, v Polsku je všechno poměrně cenově přijatelné, za ten kemp dáte zhruba
130 Kč za nocleh na osobu, jídlo tam je levnější než u nás. Cesta vlakem nás dohromady vyšla na 1.600 Kč. Musím však říci, že jsme jízdné kupovali až v Polsku, v České republice vycházelo o dost dráž.
Já osobně jsem si s sebou bral 7.000 Kč a domů jsem přivezl něco kolem 4 tis. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Co rodina na váš koníček? Nevadí jí třeba že jste byl týden pryč?

Přítelkyně je za tenhle můj koníček i ráda, navíc, náš 7 letý syn má ke koloběhu také docela kladný vztah, takže tady je všechno v pohodě. Se synem jezdím tak po Orlové, přes léto se chystáme jet autem do Dětmarovic a tam se napojíme na cyklostezku až do Karviné.  

Kam se chystáte co se dálkových tras týče teď?

Následující rok si dám určitě pauzu a budu se jen tak kochat krásami Moravy. Další rok bych si dal další dálkovou trasu. Láká mne hodně Ukrajina, ale tam je to teď pěkně vyostřené, takže spíše to vypadá na Chorvatsko. 

 

Co říkáte na novou cyklostezku v Orlové?

Myslíte tu nově namalovanou na cestě? Nejeví se mi bezpečná, syna bych tam určitě nepustil. 

 

Co byste doporučil našim čtenářům, které náš rozhovor zaujal a rádi by se připojili k tomuto sportu?

V prvé řadě, aby se nedívali jen po ceně, protože kolobka z Číny není pro začátečníka dobrá volba a může zejména dítě od tohoto sportu hned v úvodu odradit. Doporučil bych českou kolobku a sice značku KOSTKA. Ta se vyrábí v Hanušovicích.

Další alternativy jsou tu pak značky MIBO a kdo je trošku movitější tak tomu pak doporučím, aby se koukl na novou značku MORXES. Zde se ale nejlevnější kolobka pohybuje od 16 tis. nahoru. V závěru bych také zmínil ještě jednu značku a sice KICKBIKE Na ježdění po městě mezi lidmi jsem ale jednoznačně pro značku KOSTKA. Obecně platí pravidlo, že čím menší kolobka, tím se s ní snadno manipuluje na ulici. 

Ze začátečnických tras pak doporučím cyklotrasu směr Karviná, která vede přes Dětmarovice až do města Chotěbuz. Pak už se můžete v klidu vydat i směr Paskov, Opava nebo Třinec. 

Určitě znovu připomenu naši skupinu BO KOLOBKA, která funguje i na Facebook stránce, Je tam dobrá parta a určitě se bude každému hodit. 

Doporučuji kolobku i jako rehabilitační pomůcku. Pomáhá od bolesti zad. Já to mohu jen potvrdit, denně tahám těžké lešení a pro mne je pak jízda na kolobce opravdovým odpočinkem a záda se mi pěkně uvolní. Když jsem ten minulý rok jel do Vídně, měl jsem velké obavy, že dostanu např. křeč do nohou apod. měl jsem přece jenom malé zkušenosti a nalítáno jsem měl na kolobce sotva 500 km. Ale říkal jsem si co, zkusím to a při nejhorším sednu na vlak a pojedu domů. Nic takového se ale nestalo a všechno proběhlo v pohodě. 

A pokud máte doma domácího mazlíčka, vyrábí se i kolobka pro tyhle nadšence. U koloběžkařů se tomu říká „Mushing“ je to speciálně upravená kolobka, aby se vodítko nezapletlo tak kde nemá.

 

Závěrem

Závěrem bych chtěl poděkovat kolegům, a sice Ondřeji Koláčkovi z Hranic a Ondřeji Müllerovi z Ostravy, kteří se mnou trasu absolvovali. Dále pak firmě Koloběžky ZP Brušperk za materiální sponzoring Zájemci o koloběžctví se mohou klidně na tuto firmu obrátit, vřele doporučuji. Jsou to profesionálové, kteří vše vysvětlí, dobře poradí a ještě si tam můžete kolobky vyzkoušet. 

 

FOTOGALERIE Z CESTY DO VÍDNĚ

 

DROZDÍK Petr  & STEINAR (Štyak) Pavel
šéfredaktor            koloběžkař