Na Orlovou jsem nikdy nezapomněla, mám to tady ráda.

Říká Lenka Pastorčáková, která se po letech přestěhovala z Prahy zpět do Orlové. Že nevíte, kdo je Lenka Pastorčáková? Pamatujete si na prezidentské volby v roce 2013? Určitě budete, protože Miloš Zeman tam tenkrát při hlavním vstupu do zpráv udělal na krásnou televizní moderátorku TV Prima – aligátora. Pamatovat si ji ale budete také ze Snídaně s Novou nebo pořadu Nedělní partie.

Lenka je nyní spisovatelkou a jak mi během našeho společného rozhovoru prozradila, vždy si přála psát. Což je krásné, protože sny se mají plnit. Když jsem jí poprvé viděl živě, viděl jsem před sebou krásnou mladou dámu. Usměvavou, pozitivně naladěnou. Někdo by možná čekal namyšlenou pražandu, ale vyvedu vás z omylu. Opak je pravdou!

V Praze mi bydlí moje dobrá kamarádka Simona a musím říci, že jsem po dlouhé době zase poznal příjemnou „pražandu“. Pojďme ale zpět k tématu. Jak již jistě tušíte, tento rozhovor bude o nově vydané knížce – Kandidát. Dozvíte se ale i to, proč se Lenka z noblesní Prahy plné hvězd a celebrit vrací zpátky do své rodné Orlové.

Lenko, jak se dostane novinářka, televizní moderátorka a tisková mluvčí prezidentského kandidáta k psaní knížek? Je to nějaký automatický kariérní posun nebo jenom náhoda? Protože když si vzpomenu třeba na Jaroslava Kmentu, tak ten je na tom úplně stejně.

Ano, také jsem si všimla, že z mnoha novinářů – a platí to nejen u nás, ale obecně ve světě – se stávají spisovatelé. Myslím, že v médiích si člověk vyzkouší kontakt s diváky, posluchači, nebo přes tištěné médium zjistí, co funguje, na co lidé reagují, co vzbuzuje emoce, a pak to přenese do svých knih. Třeba já jsem už od základní školy chtěla psát, jen jsem nevěděla jakou formou to bude, zda-li půjdu cestou novinařiny nebo spisovatelství. A ono to pak vyplynulo tak nějak samo. První pracovní nabídku jsem dostala od České tiskové kanceláře (ČTK), takže jsem myslela, že budu psát, ale nabídli mi práci před kamerou. Pak přišla jedna televize, pak další televize, a přes to, že jsem svou  práci měla ráda, pořád mě hluboko uvnitř trápilo, že nemohu psát. Takže teď si konečně plním sen. Konečně píšu.

Vaše první knížka vyšla v roce 2019 a jmenuje se Žárlivka. V popiscích knihkupectví se o knize píše, že jde o román pro ženy. Vy jste ale v jednom rozhovoru uvedla – cituji: je to psychologický masakr a myslím, že by to ani příliš romantické povahy neměly číst. Jak to tedy je a proč zrovna Žárlivka?

No, původně to měla být humoristická novela (směje se). Ale jak jsem se tématem prokousávala víc a víc, nakonec mi došlo, že tomu tak určitě nebude. Cílovou skupinou Žárlivky jsou možná spíše ženy, ale čtou ji i muži, protože jde o psychologický román. Koneckonců téma žárlivost se týká všech. Taky mi někteří mužští čtenáři píší, že si mou knihu pořídili proto, aby si dokázali poradit se svou žárlivou ženou. Nebo naopak.

Kde se to tedy zvrtlo? Že z humoristické novely autor zjistí, že najednou píše psychologický masakr?

Když jsem přemýšlela, o čem bude moje první kniha, chtěla jsem psát o něčem, co mne zajímá. Během studií na vysoké škole jsem na závěr přednášky z psychologie byla svědkem toho, jak se jeden ze studentů přednášejícího zeptal, co má dělat s žárlivou přítelkyní. Dostal odpověď, ať od ní co nejrychleji uteče. A to mne přivedlo k zamyšlení, jestli je takováto rada fér. Když je někdo nemocný, tak se léčí a my se o něj staráme. Proč tomu tak není i v případě chorobné žárlivosti? Proč takového člověka hned odsoudíme? Takže to byl takový ten impuls, který mi řekl, abych se tématem zabývala dál do hloubky. Začala jsem tedy na téma chorobné žárlivosti mluvit s psychiatry, psychology, četla různé studie a mluvila přímo s lidmi, kteří kvůli žárlivosti podstupují terapii. Snažila jsem se jít do hloubky; zjistit skutečné příčiny, kde se taková žárlivost bere, protože rozhodně nepramení jen v nízkém sebevědomí, jak se traduje. Vůbec ne. Takže jsem čerpala z reálných příběhů, které defacto svou vážností změnily celý charakter knihy.

Vaše druhá kniha, novinka, která je čerstvě u knihkupců, se jmenuje Kandidát. Když jsem si četl popisek k té knize, tak nakladatelství Grada tam uvádí, že jde o fikci, že postavy jsou smyšlené, ale zároveň v poslední větě to ukončuje takovou otevřenou otázkou: „Skutečně?“ Je tedy kniha obrazem vaší osobní zkušenosti tiskové mluvčí prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše? Nebo je to jen slovní hříčka marketérů, která má upoutat na knihu pozornost?

Určitě je to fikce, to bych chtěla zdůraznit. Kniha nemá v úmyslu někoho poškodit. Knihu Kandidát jsem napsala proto, že jde o velmi zajímavé téma, které mi s ohledem na mou pracovní zkušenost není na rozdíl od tématu první knížky – Žárlivka, cizí. Vždy jsem pracovala jako politická reportérka, takže většinu mého pracovního času jsem trávila v Poslanecké sněmovně, v Senátu nebo na Pražském hradě. Pak jsem se dostala k práci tiskové mluvčí v prezidentské kampani a tento celkový mix prostředí vytvořil ideální podhoubí pro další knihu. Znovu ale zdůrazňuji, že kniha není o tom, co jsem zažila v rámci kampaně.

Jak dlouho vlastně trvá, než si spisovatel řekne, teď je to perfektní, mohu svou knihu vydat.

Napsání první knihy mi trvalo několik let, protože jsem na ní pracovala v době, kdy jsem pracovala jako televizní reportérka a poté tisková mluvčí. Byla jsem neustále na telefonu, takže volného času moc nezbývalo. Šlo opravdu o dost náročné období. Současně mi chyběl onen pověstný bič, neměla jsem pevně stanovený termín, kdy musím knihu dokončit. U druhé knížky už to bylo jiné, tam už jsem měla více času a dokázala jsem si jej lépe zorganizovat. Navíc jsem v popisovaném prostředí dlouhá léta pracovala, takže jsem neměla tolik práce s rešeršemi.

Vaše kniha Kandidát vychází takřka před prezidentskými volbami. Možná náhoda, ale je možné že to přece jenom bude někdo spojovat s vaší prací tiskové mluvčí prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše. Nemáte z toho obavy?

Tomu se asi pravděpodobně nevyhnu. Ale jak jsem již zmínila, jde opravdu o fikci. Podstatou spisovatelství je i fabulace, takže já určitě ponechám na každém čtenáři, jestli v tom bude něco hledat nebo ne. Kandidát měl navíc vyjít už mnohem dřív, ale mateřské povinnosti jeho vydání dost oddálily.

První věc, která mne napadla, když jsem si přečetl název Vaší knihy Kandidát, byl americký film Manchurianský kandidát z roku 2004. Vždy se na něj rád podívám, protože mne zaujal. Mě toto téma hodně zajímá, ale zeptám se, jelikož v Orlové byla v posledních prezidentských volbách účast mezi 46 -54 %, proč by si lidé měli koupit Vaši knížku, čím byste na ni upoutala pozornost?

Mým záměrem bylo nenapsat ryze politický, ale spíše společenský román. A podle dosavadních reakcí na knihu se mi to podařilo. Pro čtenáře by tedy nemělo být klíčové právě to, zda je politika zajímá, nebo ne. Můj román je z velké části také o vztazích mezi partnery, o vztazích v rodině … Zrovna dnes mi napsal jeden čtenář, že čte Kandidáta ve vlaku, a už dvakrát během čtení plakal před spolucestujícími. To je pro mě jako pro autorku obrovská pocta. Když kniha vzbuzuje emoce, tak funguje. To, že se část příběhu odehrává v našem regionu, je pro naše milé Orlováky už jen takový malý bonus.

Už víte, o čem budete psát příště?

Chtěla bych si vyzkoušet fantasy. Na rozdíl od mých prvních dvou knížek bych chtěla napsat něco hodně optimistického. Už na tom pomalu pracuji a mohu prozradit, že půjde o pohádkový příběh, který by mohly číst jak děti, tak i dospělí. Už se mi rýsuje v hlavě, dělám si k němu poznámky …

Na sociálních sítích většinou čtu, jak chtějí lidé z Orlové pryč. Co Vás přivedlo zpět do Orlové?

Já jsem vždy zdůrazňovala, že se jednou do Orlové vrátím, a myslím, že teď nastala nejvhodnější doba. Mám tady rodinu, kousek odsud partnera, jsem na mateřské a chci, aby můj syn vyrůstal tady, aby si užil prarodiče a celou mou úžasnou rodinu, naopak oni jej. Lidé jsou tady moc fajn, jsou přátelští, a pokud vím, máme jedno z „nejzelenějších“ měst v republice. Kam se podíváte, je spousta zeleně.

Říkáte v nejvhodnější dobu. Neodpustím si vtipnou poznámku – víte, že Orlová několik let po sobě „vyhrála“ anketu o nejhorší město v Česku?

(směje se) To si opravdu nemyslím, že je Orlová nejhorší, opravdu ne. Našemu městu se v tomhle ohledu hodně křivdí. Hodnocení, na které narážíte, je jen výsledkem mixu kritérií, které byly bohužel do průzkumu přiřazeny. Kdyby ovšem byla zvolena jiná kritéria, Orlová by samozřejmě dopadla jinak. Já jsem se před časem na ta hodnotící kritéria dívala, protože mě oslovil jeden novinář, ať se k anketě vyjádřím, a mohu říci, že zvolený mix kritérií mi nepřipadá zcela fér a objektivní. Já se v Orlové cítím dobře. Když srovnám třeba školky, tak v Praze si musíte školku zařizovat minimálně několik měsíců dopředu, ne-li několik let. V Orlové máme mimochodem špičkové gymnázium. Já jsem jej vystudovala a mohu srovnat úroveň tamního vzdělání s jinými školami. Takže nejde jen to, že orlovské gymnázium získalo cenu za moderní architekturu (budova Josefa Kiszky a Barbary Potyszové z ateliéru Arkiss zvítězila v soutěži Grand Prix architektů o nejlepší stavbu roku 1996 – pozn. redakce), ale jde hlavně o kvalitu výuky. Vědomosti absolventů orlovského gymnázia bývají v některých ohledech až na úrovni vysoké školy. Takže já budu pyšná, pokud bude můj syn absolvovat stejné gymnázium jako já.

A z toho co vím, tak na Orlovou, a nejen na ni, jsou teď docela pozitivní ohlasy díky románu Karin Lednické. Ona sama byla překvapena, jak se její kniha Šikmý kostel čte napříč celou republikou. (Šikmý kostel je absolutním vítězem ankety Kniha roku nadačního fondu Čtení tě mění za rok 2020. Získal ocenění Český bestseller za rok 2020 ) Opravdu velké díky Karin Lednické za její práci, protože její román hodně pomohl zpropagovat tento region. A je to znát, protože lidé z celé republiky se sem sjíždí, aby se mohli podívat nejen na dotyčný kostel, ale i do Orlové a na další místa, která kniha popisuje. Jsem za ten počin moc ráda, ostatně jsem ráda za každého, kdo na Orlovou a na tento region nezapomene a zaslouží se o jeho zviditelnění.

---

Pár slov na závěr s pozvánkou

Závěrem bych chtěl paní Lence Pastorčákové moc poděkovat za tento rozhovor. Pro mne to byla velká čest a jsem rád, že máme tak známou osobnost, která je živým důkazem toho, že lidé z Orlové mohou dokázat velké a krásné věci, zase zpátky doma. A přeji jí, aby se jí v plnění jejího snu – psaní knih – dařilo, aby ji to naplňovalo štěstím a motivací psát dál a v neposlední řadě, aby dokázala oslovit ty správné čtenáře. Doufám, že se jí v Orlové bude líbit i nadále, a že třeba už v Orlové zůstane – na furt.

Na samý závěr bychom vás chtěli srdečně pozvat na křest knihy Kandidát, který se uskuteční v prostorách Městské knihovny Orlová, 8. prosince 2022. Na slavnostním křtu si můžete knížku zakoupit, nechat podepsat a s autorkou popovídat v příjemné přátelské atmosféře, kterou obohatí huební vystoupení hudebního dua Eliška Rusková a Mikuláš Hrbáček ze soutěže Super Star.

Nutná rezervace místa v Městském informačním centru nebo na prodejna@knihovna-orlova.cz a na tel. čísle 596 511 306.
Vstupné: zdarma

Přeji vám příjemné čtení

Petr Drozdík