Orlovská fotografka Kachna okouzluje svým jedinečným uměním.

3.9.2015 0 Od DROZDÍK Petr

Vážení čtenáři,

IMG_20150829_182130 dnes jsme si pro vás připravil další ze série reportáží, které budou portál eOrlová doplňovat – pokud možno každý měsíc. Cílem těchto reportáží / rozhovorů je seznámit obyvatele našeho města se zajímavou osobností, koníčky a činností, které v našem městě realizují naši občané.

A jak jste se sami mohli už dočíst a v budoucnu se i dočtete, Orlová není jen ledajaké město, je to město ve kterém je i spousta zajímavých lidí, které potkáváte denně na ulici aniž byste věděli, že ta mladá dívka je zrovna báječná fotografka, žen ten pán, který na první pohled vypadá nevýrazně je velmi uznávaný trenér bojových umění apod.

Dnes se seznámíme s talentovanou, mladou a krásnou fotografkou, která vystupuje pod pseudonymem Kachna.

A proč právě reportáž o fotografování? Já osobně poslední dobou vnímám smutnou skutečnost, že lidé kolem nemají už ani páru o tom, co je to kvalitní fotografie a kolik úsilí a práce za ní stojí. Dnešní pokroková doba sebou bohužel přináší ten trend, že si zrcadlovku může dovolit už téměř každý, ba v těch ještě jednodušších případech – mobilní telefon s 18Mpx foťoaparátem – a právě díky těmto možnostem v dnešní době vzniká fenoném, že kdo má zrcadlovku, je automaticky profi fotograf a dělá perfektní fotografie, které pořídíte za pár kaček.

Díky tomu si já osobně myslím, že profesionální fotografie dnes ztrácí na hodnotě, lidé radši zaplatí kamarádovi za pár snímků, které vypadají lépe než jejich fotky z mobilního telefonu a jsou spokojeni. A právě proto jsem se rozhodl, trochu povznést do popředí tvrdou a precizní práci profesionálních fotografů, kteří se tomu opravdu věnují a v jejich fotografiích najdete cit, péči i emoce. Ten rozdíl je opravdu znát, věřte mi.

S Kachnou jsem se seznámil už dříve, bylo to tenkrát na Mini vernisáži, která se konala v listopadu 2012.
Už tenkrát mne uchvátil její zvláštní styl, do kterého přidávala strašidelné prvky plné emocí. A nejsem sám, komu její umění téměř vyrazil dech. Naposledy to byla ředitelka prestižní soutěže MISS Karvinsko, se kterou jsem dělal reportáž minulý týden.

Kdy jsi se poprvé dostala k fotografování? Co bylo vlastně tím impulzem vzít do ruky fotoaparát a začít fotit?

Impulzem – pokud to tak mohu říci, byl takový boom, že si lidé, kteří fotili, zakládali své stránky na Facebooku. V té době jsem poznala práci Honzy Trely (který je také fotograf – poznámka redakce), jehož fotografie mne zaujaly a tak jsem si řekla, že bych mohla také své myšlenky a nápady prezentovat touto cestou. Svou maminku jsem tehdy poprosila, aby mi na mé osmnáctiny pořídila fotoaparát, tenkrát to byl foťák z druhé ruky a stál 5.000 Kč.

Maminka s tím souhlasila a tak jsem začala fotit. Už od první fotografie jsem začala fotit trochu netradičně a zvláštně než ostatní, no a to mi také i zůstalo. Nyní to jsou čtyři roky, co jsem začala s focením.

Vzpomeneš si, jaký byl Tvůj první fotoaparát – jaká značka?
Jistě, byl to Olympus E500

Studuješ, nebo pracuješ? Jak dlouho se focení věnuješ?

Momentálně studuji. Po maturitě na gymplu jsem dělala rok pomaturitní angličtinu. Poté jsem byla přijata jak na Slezskou, tak i na Ostravskou univerzitu na obor regionální rozvoj. Rozhodla jsem se pro Opavu, ale mám v plánu se znovu přihlásit na Ostravskou univerzitu, kterou bych chtěla dělat dálkově.

V současné době také pracuji v orlovském ateliéru, kde nabírám další fotografy, které zaučuji.

Jak bys definovala svůj styl?

Vesměs dělám portréty, umělecké portréty a pak konceptuální fotografie, do kterých zakomponuji svou myšlenku. K mému stylu fotografování patří i anonymita. Lze mě poznat osobně anebo skrz mé fotografie.

Jaká je v dnešní době poptávka po focení? Co nejvíce lidé žádají?

Jsou lidí, kteří mne vnímají, jako fotografku, která dělá umělecké fotografie, ale pak mne oslovují i lidé, kteří se na mne lidé obrací s žádostmi o běžné focení (glamour, klasický portrét, atd.), na které já moc nejsem. Mám sice několik takových fotografií, ale nenaplňují mne tak jako ty umělecké a koncepční.

Právě proto využívám na takové poptávky své kolegy, kteří pracují se mnou v ateliéru. Proto dokážeme v ateliéru fotit i zakázky týkající se glamour, focení těhulek, rodin apod. A já se pak mohu soustředit na svou uměleckou tvorbu.

Co se týče ateliéru v Centrumu, tak nás nejvíce lidí vyhledává kvůli rodinnému focení.

Koukal jsem na Tvé webové i Facebookové stránky a vidím, že Tvé fotografie obsahují mnohdy i „horovové“ prvky. Co tě k takovým motivům vede? Kde přicházíš na ty nápady?

Do svých fotografií se snažím vložit emoce. Což je docela složité, protože ne pokaždé jsou lidé schopni vyjádřit pocity na svých tvářích. I zamračení jim dělá problém. Snažím se do svých fotografií vložit nějaký příběh. Jsem člověk, který má hodně rád filmovou hudbu a dramata, což je jedna z dalších věcí, které bych se také ráda do budoucna věnovala. Snažím se o to, aby lidé na fotografii vypadali jako herci daného příběhu.

Mohla bych říci, že své životní emoce a svou fantazii vkládám právě do svých fotografií a tím komunikuji s okolním světem. Když si vzpomenu na svá školní léta, tak já jsem nesnášela např. slohovky, to bylo pro mne utrpení, vždy jsem si říkala „dejte mi raději papír, já vám to nakreslím“.

Na své nápady a myšlenky mám svou knihu. Vždy když mne něco napadne, tak si to hned musím zapsat, zakreslit a pak to později realizuji, takže na svých foceních si pak tuto knihu beru s sebou, abych nezapomněla na nějakou fotku nebo úhel pohledu.

Je to těžké přesvědčit toho modela či modelku k focení té Tvé myšlenky?
Nerada mluvím u focení, takže než někomu něco vysvětlovat, tak svou myšlenku, jak se má dotyčný člověk tvářit nebo postavit, prvně ukážu na sobě a pokud to nepomáhá, tak si ty lidi vyloženě „poskládám“ . To znamená, že vezmu jejich končetiny a zformuju je do chtěné pozice. Teď jim navíc ukazuji své nákresy, jaké mám záměry. Mně stačí, když modelka umí alespoň trochu pracovat s obočím a ústy – to je základ. Znáte reality show Amerika hledá TOP modelku? Tak já se ztotožňuji s tím, co tam říká Tyra Banks „Usmívej se očima!“ A to je právě to, co ve svých fotografiích potřebuji, intenzitu v očích.

Lidé se mnohdy před focením stydí, to máte stejně jako s dětmi, tomu také řeknete, udělej tamto a toto a nehnete s ním, proto se svými modely hýbu. A když se to i tak nepodaří, tak si třeba to obočí nebo končetinu ve Photoshopu upravím, aby vypadalo tak jak má.

Kolik času Ti zabere než je jedna fotografie hotová?

Pokud fotím portrét, líčím si sama modelku a upravuji jí vlasy, tak to trvá cca 3 hodiny. Venkovní focení dejme tomu hodinku – vyjma výběru a cesty na lokaci, kde se fotí. Finální úprava glamour fotografie trvá maximálně hodinu. Pokud jde o fantasy fotografii tak i 3 hodiny a více. Někdy jsem schopna na fotografii pracovat i 10 hodin.

Stává se, že u úpravy fotografie strávím celý den, ale většinou si práci rozdělím na dva až tři dny.

Z Tvé práce soudím, že Tě zajímají pouze ženy. Je to úmysl, nebo se na Tebe obrací jen ženy a dívky?

Fotím převážně ženy, protože se mi líbí víc než muži co se týče tvaru, křivek apod. Ženské tělo je prostě nádherné, křehké, fascinuje mne. Dále je tím důvodem i moje maminka, která je mým vzorem, protože ji obdivuji.

Je něco, co bys nefotila?

Co se týče toho, co nechci fotit tak to jsou těhulky, tabla a děti. Nicméně jsem tyto tři kategorie už fotila, ale nebaví mě tak jako umělecká fotka. Přemýšlím, že bych nikdy asi nefotila mužský akt (smích). Ale možná se mi i toto bude jednou hodit do konceptuální fotografie.

Fotíš spíše v interiéru nebo exteriéru? Máš nějaké oblíbené lokace např. v Orlové?
Určitě exteriér, protože je živější. Ateliér má zase tu výhodu, že tam mohu chodit celoročně. U venkovního focení neovlivním např. počasí, když fotíme a vidím, že je krásně zataženo, a najednou začne ostře svítit sluníčko, tak už je po focení. V tom ateliéru mne zase na druhou stranu světlo poslouchá a nastavím si jej, tak jak potřebuji.

Ani jednu lokaci jsem nefotila dvakrát, v Orlové je s lokalitami celkem problém, abych pravdu řekla tak se v Orlové docela bojím, není to jednoduché realizovat focení s modelkou na méně rušných místech.

Podle čeho vybíráš lokaci na focení?
Většinou vycházím ze svých nápadů, např. jdu takhle po ulici, uvidím nějaký zajímavý strom a už si ho dokážu promítnout do svého scénáře. Když máme fotit např. v lese, tak si ten les i projdeme, než najdeme lokaci, která by mi vyhovovala.

Sháníš si sama modelky nebo dostáváš poptávky?
Na umělecké focení si hledám modelky, ale je také přístupné pro ostatní lidi, kteří mají zájem o netradiční fotografii a neváhají mě kontaktovat.

V závěru našeho rozhovoru jsem se s Kachnou domluvil na pokračování naší reportáže, která bude přímo v terénu. Zajímalo mne, jak takové focení vypadá v reálu, jak se modelka líčí, jak se vybírá lokace na focení a co vše vlastně musí taková modelka před objektivem ustát.

Focení probíhalo v orlovském lesoparku a fotili jsme celkem na 3 lokacích. Během focení, které trvalo víc jak hodinu a během kterého jsme poutali pozornost kolemjdoucích, Kachna vytvořila 146 snímků a než vás, čtenáře seznámím s výsledkem, vyzpovídám modelku Evu Kubienovou, která se focení účastnila.

Evi, fotíš s Kachnou poprvé? Jaké jsou Tvé zkušenosti?
S Kachnou jsem už fotila, ale nic takového oficiálního jako nyní. Profesionálně se tím nezabývám, spíš občas. Jinak se fotit také učím pod vedením Kachny.

Když tedy začínáš fotit, jaký je Tvůj styl focení, co ráda fotíš Ty?
Já v tomhle nemám ještě úplně jasno, protože mě momentálně ještě ovlivňuje okolí. Čerpám zatím inspirací od okolí. Jinak se mi líbí fotografie od Kachny, vnímám je jako zajímavější.

Studuješ nebo pracuješ ?
Ano, v Ostravě, obor animace.

Nechodila si náhodou do místní ZUŠ J. R. Míši?
Chodila jsem tam zpívat. Jinak ráda kreslím.

Co říká partner na to, že fotíš, že stojíš před objektivem?
Partner mne v této činnosti podporuje.

Má poslední otázka bude pro Evu i pro Kachnu, co budeme dneska fotit?
Dnes budeme fotit v orlovském lesoparku, prvně jsem měla myšlenku, že budeme fotit modelku, která bude mít holá záda, ale jelikož jsem si pak uvědomila, že se na focení může přijít podívat více lidí, tak jsem od toho upustila.

Vybereme lokalitu, a Eva bude představovat přísnou princeznu, elfku. Dnes to bude taková improvizace.

Určitě vás všechny zajímá, jak dopadlo focení v orlovském lesoparku. Níže už přikládám pár fotografií, které jsem pořídil v průběhu focení. Níže pak budou následovat finální fotografie.

FOTOGALERIE Z REPORTÁŽE